Inspirace Tolkienem. U Mokrého Lomu se bili skřeti s lidmi

Bývalý hejtman a velitel domobrany padlé pevnosti Dukát se podíval na maršála, uchechtl se a pomyslel si: Je potřeba dát dohromady mužstvo a zaútočit . Právě takový příběh si vymysleli organizátoři letošního ročníku šatrhové bitvy o Mokrý Lom.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenů | Foto: Warner Bros

Ta se koná nedaleko stejnojmenné obce v jižních Čechách. Příznivci takzvaných šatrhových bitev spolu válčí ve smyšlených válkách. Ty jsou buď inspirované literárními díly, počítačovými hrami nebo historickými událostmi.

Dvě skupiny bojovníků s luky, meči, kopími a dalšími zbraněmi se spolu bijí v lese. Ti s černě pomalovanými obličeji se snaží ubránit jakousi dřevěnou hradbu. Příběh je inspirovaný Tolkienovým Pánem prstenů.

Pořadatelem Bitvy o Mokrý Lom je Martin Ehrlich. Sám se zapojuje do bitvy, a to na straně skřetů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Martina Karlíka z bitevního pole u Mokrého Lomu

„Bojují spolu jen dvě strany, na jedné skřeti jako ti zlí, a na druhé lidi, kteří jsou hodní. Rozděluje se to naprosto náhodným výběrem podle toho, kam přijede na první akci. A pak už je napořád buď člověkem, nebo skřetem – to je dáno tím, že kostým je poměrně nákladný na čas i peníze, jsou v tom stovky hodin a někdy až desítky tisíc korun.“

Skřet se pozná podle toho, že je špinavý a obličej má většinou celý začerněný. Jakub Jirásek má obličej čistý, takže patří ke skupině lidí. A do bitvy šel i se sádrou na ruce.

„Já jsem nebojoval, jenom jsem velel. Do bojů jsem se nezapojoval moc aktivně, takže to šlo. V armádě teď bylo asi třicet neboč čtyřicet lidí, to si jeden schopný člověk kočíruje, prostě se křičí. Může to slyšet i protivník, ale tady jde hlavně o zábavu.“

Žena proti ženě bez ohledů

Mezi bojovníky, kteří se mlátí hlava nehlava, je i několik bojovnic. Jednou z nich je, vyzbrojená lukem, Eliška Černá.

„Máme prošívky a helmy, takže to nebolí, aspoň ne výrazně. Bolí to jen do obličeje. Při soubojích do sebe jdeme dost naplno, není to o jemnosti, že když vidíte ženskou, zpomalíte, to ne. Prostě plnou parou vpřed.“

I když se bojuje hodně tvrdě, tak je čas si občas trochu vydechnout, o malé pauzičce. Po přestávce ale vřava pokračuje. Tentokrát vyhráli lidé a skřeti odcházejí do dobového tábořiště poražení. Pivo z kameninových krýglů si ale dají jak vítězové, tak poražení.

Tereza Jelínková, Martin Karlík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme