Jindřichův Hradec přivítá válečné letce RAF i jejich příbuzné
Většinu z nich můžeme vidět už jen na fotografiích nebo ve filmech. Řeč je o válečných letcích, kteří zažili bitvy druhé světové války. Každoročně poslední srpnovou sobotu se scházejí v Jindřichově Hradci. Mezi nimi bývá i stíhač RAF, plukovník ve výslužbě a nositel Řádu Bílého lva Emil Boček.
Přímých pamětníků sice ubývá, ale do Jindřichova Hradce přijíždějí i jejich příbuzní – třeba jako třeba manželka už nežijícího pilota a spisovatele Františka Fajtla Hana.
V posledním půl roce války zasáhl do bojů i stíhač RAF Emil Boček, který z protektorátu utekl jako šestnáctiletý.
„Potom když jsme utekli, se šlo přes Slovensko, přes Maďarsko. Tam to bylo nejhorší, projít Maďarsko, protože Maďaři nás chytali, zavírali nás,“ vypráví plukovník Emil Boček, který utíkal z protektorátu v roce 1939.
Příběh pilota RAF, plukovníka ve výslužbě a nositele Řádu Bílého lva Emila Bočka přibližuje redaktor ČRo Martin Pokorný
K útěku ho prý motivoval otec jeho kamaráda, bývalý legionář. Přes Bejrút se nakonec dostal do Francie, kde se už v létě 1940 účastnil bojů. Po strastiplné cestě se v září 1940 dostal do Velké Británie.
„Tam jsem byl přijat k letectvu a poslali nás do Hednesfordu na čtyřměsíční kurz. Bylo nás padesát. Prvních deset z tohoto kurzu jsme tam zůstali ještě o další dva měsíc déle a byli jsme vycvičeni na mechaniky první třídy,“ vzpomíná Emil Boček.
Od podzimu pak sloužil u královského letectva ve Velké Británii jako mechanik v hangáru, kde opravoval letadla. Strávil zde většinu války. Létat začal až v posledním půlroce války jako pilot u 310. stíhací perutě.
„Nastoupil jsem 20. října 1944. Létal jsem se skvadronou do konce války a za tu poměrně krátkou dobu jsem měl 26 dokončených operačních letů nad Německem,“ popisuje svoje vzdušné působení Emil Boček.
Domů se vrátil v srpnu 1945. Maminka ho za zavřenými dveřmi už po hlase nepoznala.
