Jubilejní Tuchlovická pouť ukázala, že folklor zajímá i mladší generace
Letos se uskutečnil jubilejní 20. ročník Tuchlovické pouti, největšího folklorního festivalu ve Středočeském kraji. První ročník se v malé obci na Kladensku konal v roce 1994 a tuchlovický rodák Bohumil Chochola si ho doslova nadělil k 50. narozeninám.
„Jezdili jsme už tenkrát do Strážnice a tak jsem si říkal, že by bylo hezké uspořádat tady takovou malou Strážnici,“ vzpomíná duchovní otec Tuchlovické pouti a vedoucí souboru lidových písní a tanců Čtyřlístek z Nového Strašecí.
Obdobu největšího folklorního festivalu v Evropě se mu nakonec opravdu povedlo zorganizovat. „Za dvacet let se tady vystřídalo 346 souborů. Jenom účinkujících je podle prezenčních listin 10 395. Z toho 39 souborů je ze zahraničí, ze 13 zemí,“ dodává Chochola.
Redaktorka Alena Rokosová si povídala s duchovním otcem Tuchlovické pouti Bohumilem Chocholou
Počet návštěvníků se podle něj mění v závislosti na počasí, každým rokem ale dorazí nejméně tři tisíce lidí.
Hlavní program Tuchlovické pouti se odehrává ve venkovním divadle, které vybudovali za první republiky ochotníci. Fungovalo asi do 50. let a pak se z něj stalo letní kino. Místním ochotníkům to ale nevadilo a divadlo v přírodě hráli dál.
„Tady v Tuchlovicích jsme měli amatérský divadelní soubor. Tady byla taková klasická ochotnická tradice, kdy hrál i můj tatínek a děda a celá rodina byla zapojená v ochotnickém hnutí, a ti tady vybudovali ještě za první republiky nádherné přírodní divadlo,“ vysvětluje Chochola.
On sám žije folklórem od svých 15 let. „Byl jsem přinucen, jak se říká, primášem a mým třídním profesorem na gymnáziu, protože zjistil, že hraji na housličky,“ přibližuje.
Součástí letošní Tuchlovické pouti byl i program Jablko nepadá daleko od stromu, kde se na pódiu vystřídali zástupci různých generací, aby ukázali, že vyhynutí folkloru nehrozí. Například nahrávku písně Tuchlovští mládenci v podání prababičky Chocholové tak doprovodila její tři vnoučata, dvě pravnoučata a dvě prapravnoučata.
„Tu jsem nahrál, ještě když jí bylo 87. Moje babička je jeden ze zdrojů folklorního dědictví tady v okolí. Musím se přiznat, že mám těch nahrávek dost a dokonce jsme ještě zaplaťpánbůh všechny nevyčerpali,“ uzavírá Bohumil Chochola s tím, že folklor má své kouzlo i pro dnešní mladé.
