Kino v Kyselce stále funguje i díky investici do moderní techniky
Do Kyselky u Karlových Varů v posledních letech přijíždějí turisté zejména kvůli tomu, aby se podívali na zchátralé budovy někdejších lázní. Málokdo ale ví, že právě v Kyselce už dlouhá léta funguje obecní kino. Radnice teď do biografu významně investovala, a tím ho zachránila před uzavřením.
Gongem a úvodními znělkami začíná i obecní kino v Kyselce své projekce, pokaždé, stejně jako každý jiný pořádný biograf. Kino teď ale od radnice jako svého vlastníka dostalo novou techniku.
„V Kyselce se promítalo na starých promítačkách Meo 4, které promítaly klasický 35milimetrový filmový pás. Pokrok jde dál, takže se začíná digitalizovat. Vzhledem ke změně technologie a výroby se musí změnit i technologie promítání,“ říká dlouholetý promítač kina v Kyselce Josef Janát, podle kterého se díky moderní technice obecní biograf podařilo zachránit.
Distribuce titulů na běžných filmových pásech totiž pomalu končí. Podle Josefa Janáta ale klasické promítačky z kin určitě nezmizí. A nostalgii po starých časech zatím necítí. „Třeba karlovarská Drahomíra je kinem, kde probíhá akce Film a škola, kde probíhá Filmový klub. A tyhle staré archivní filmy určitě budou na pětatřicítkách, takže to budeme pořád používat,“ vysvětluje.
Také starostka Petra Hoffmanová považuje obecní kino za naprosto jedinečné. „To kino je zajímavé především tím, že je to asi poslední z funkčních kin v takhle malé obci v širokém dalekém okolí. Jeho další význam spočívá v tom, že je to vlastně poslední budova z komplexu bývalých lázní, která je nejen funkční, ale zachovala si původní krásu a lázeňský šmrnc,“ říká.
Vzpomínka na Mattoniho
Obecní kino se nachází uprostřed parku v dřevěném pavilonu, kde se kdysi podávaly místní prameny. Podle historika Stanislava Burachoviče jde svým způsobem o vzpomínku na působení zakladatele lázní Heinricha Mattoniho.
„Pan Mattoni coby velmi bohatý muž, císařský rada a šlechtický pán, si mohl dovolit pozvat do Kyselky velevýznamné architekty c. a k. monarchie, a ti tvořili v určitém duchu, protože lidé chtěli určitý styl, takzvaný švýcarský. To kolem roku 1900 frčelo a publiku se muselo dopřát to, co chtělo,“ popisuje.
Jak je to ale vlastně s návštěvností unikátního kina? Lidé jsou dnes přece jen poněkud pohodlní a na biograf si už nevzpomenou tak často jako kdysi. „Řekl bych, že kdybychom vzali průměr na představení, tak budeme asi o nějakého toho diváka na vesnici lepší než ve městě,“ odhaduje promítač Josef Janát.
Kino v Kyselce promítá každou sobotu večer po celý rok a diváci se prý zimy rozhodně bát nemusí. „Protože se zadařilo ještě v dobách minulých provést tam plynofikaci, takže se tam zatopí a je tam teplo, lidé nemusí chodit s dekami,“ uzavírá Josef Janát.
