Hornictví se v mnoha kladenských rodinách doslova dědilo z generace na generaci. Svou slavnou historii si Kladno připomene v následujících třech dnech, od pátku totiž hostí 17. ročník setkání hornických a hutnických měst. Nazvalo ho Kladenské fedrování. Program bude nejen ve městě, ale také v hornickém skanzenu Mayrau. Tam provází Jan Uváček, jeden z tamních bývalých horníků.

9:09 5. září 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Horníkem byl Jan Uváček, jeden ze zakladatelů Klubu hornických tradic a také vinařického skanzenu, kterým teď provází návštěvníky, od roku 1950, od 15 let.

„Nejkvalitnější uhlí je to s číslem sedm. To má kalorickou hodnotu až 6300 kalorií. Na naší šachtě to mělo takové důsledky, že tady skoro každý pátý den hořelo. Když hoří v dole, vylučuje se jedovatý plyn oxid uhelnatý. Horníci, kteří důlní požáry likvidovali, se jmenovali ohňaři,“ popisuje bývalý horník, který je v Kladně považován za žijící legendu. V dolech pracoval jako důlní technik a pak jako střelmistr.

„Kromě toho, že na naší šachtě byly časté požáry, byly zde i časté detonační otřesy. Otřes způsobil to, že spodek chodby vyrostl o metr až metr a půl.“

Jan Uváček nás vede do návštěvnicky nejoblíbenější části skanzenu - řetízkové šatny. Tady u stropu visí na řetízcích fáračky, jako kdyby je tu horníci nechali včera.

„Pracovní oblek se jmenoval fáračky, protože se neříkalo, že jedeme do dolu, ale fáráme do dolu. Když sem horník přišel, vzal si na sebe fáračky, potom šel do lampovny a tam si vzal svoji lampu a svůj sebezáchranný přístroj. Vyfasoval svačinu a potom jel dolů do podzemí,“ popisuje průvodce.

Když horníci z dolu zase vyjeli, svlékli faráčky a šli do koupelny, kde jim vodu pouštěl lázeňský. Jan Uváček tam přidává historku:

„Horníci měli mezi sebou takové heslo. Když už byli namydlení, jeden z horníků vykřikl ‚na koně‘, což byl signál, že se jeden z horníků k tomu druhému otočil zády a myli si zádíčka.“

„Je mi líto, že už jsem skončil, protože tady pod zemí byla obrovská parta dobrých lidí. Kdybych se ještě jednou narodil, zase půjdu na šachtu. Práce byla nejen těžká, ale i zajímavá. Byl to boj s přírodou. Člověk nikdy nevěděl, co mu příroda připraví,“ dodává bývalý horník.

Podle něj jsou Kladenští na svojí hornickou tradici velmi hrdí, především ti starší.

A.Rokosová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít