Libici církevní restituce zklamaly. Roky usilovala o pozemky, které zdarma nedostane
Obce po celé republice spoléhající na vyřešení církevního majetku zřejmě zapláčou. Pozemky v územních plánech určené pro rodinné domy nezůstanou státu, ale získají je právě církve. A mohou s nimi obchodovat za tržní ceny. Kdyby si je stát ponechal, mohl se s náboženskými společnostmi vyrovnat finančně v rámci miliardového balíku. Konečná verze zákona ale platí. Příkladem je Libice nad Doubravou na Havlíčkobrodsku.
Libice nad Doubravou - městys v chráněné krajinné oblasti Železné Hory. Jedinou rozvojovou plochou jsou čtyři hektary.
„Obec je v krajině položená spádově, proto jsme zvažovali výstavbu čistírny odpadních vod. A navazuje na to plocha pro další rodinné domy,“ říká starosta Václav Venhauer.
Celých 20 let se Libičtí pokoušejí problémy s církevní půdou vyřešit. Byli u řady jednání a věřili, že pozemky určené územním plánem pro rozvoj zůstanou státu a církve dostanou peněžní náhradu. Konečné znění zákona ale říká pravý opak.
Mnoho obcí církevní restituce zklamaly, jednání, která vedly dlouhá léta, začnou nanovo
„Teď budeme další dva roky čekat, jestli církve o ty pozemky požádají. A my budeme na začátku a musíme jednat s církvemi.“
Běžná cena orné půdy se pohybuje od haléřů po koruny. Plochy zhodnocené územním plánem pro výstavbu silnic nebo rodinných domů mají cenu i stokrát vyšší.
„Stát se de facto v tomto směru na obce vykašlal a dál jim nepomůže. Dvacet let jsme čekali na zrušení blokačního paragrafu,“ dodává zklamaný starosta Libice nad Doubravou Václav Venhauer.
Libice není jediná zklamaná obec
Obcí s podobným příběhem je více. Rozvíjet se chtějí také například v Nové Cerekvi na Pelhřimovsku, kde se jedná asi o tři čtvrtě hektaru.
„Nová Cerekev nemá nikde žádné své parcely na to, aby zde mohla vznikat výstavba,“ pokračuje tamní starosta Zdeněk Rajdlík.
Zákon ale platí a nezbývá čekat a pak jednat s restituenty - tedy s církvemi.
