Lidé si ve Studénce připomněli pět let od tragické nehody vlaku
Památník obětem tragického železničního neštěstí ve Studénce zasypaly květiny. Všude kolem hoří svíčky. Příbuzní těch, kteří při srážce rychlíku se spadlou mostní konstrukcí zahynuli, dnes vzpomínali na své blízké. A přišli i ti, kteří nehodu přežili. Někteří z cestujících našli sílu vrátit se na místo poprvé po pěti letech.
„Pořád je to čerstvé, to zůstane navždycky. Mrtví, zranění, hrůza, to se nedá popsat. Mrtvou slečnu, holčičku, jak brečela za oknem… To nejde vymazat.“
41letý Richard jel před pěti lety tímto místem směr Praha. Mířil na koncert Iron Maiden, i milovníka tvrdé muziky však takové neštěstí srazí na kolena. S cestováním má dodnes potíže.
S lidmi, kteří přežili nehodu vlaku ve Studénce, mluvila reportérka Andrea Čánová
„To je jakýkoli dopravní prostředek. Protože jak se prudce zabrzdí, tak tak jsem lítal v tom vlaku. Náraz, lítal jsem v kupé. A když jsem pak vykoukl z okna a viděl, co se stalo, nevěřil jsem svým očím. Já jsem předtím dělal na dráze, měl jsem se tam vrátit zpátky, ale už se nikdy nevrátím, nedám to,“ svěřuje se.
A poprvé je tady i Tereza Vilišová, která byla ve třetím vagónu. Osobně chtěla poděkovat strojvůdci Jiřímu Šindelářovi, který bleskurychle brzdil.
„Díky jeho neuvěřitelné schopnosti, že dokázal snížit rychlost vlaku, mu spousta lidí může být vděčná, že je naživu,“ tvrdí Tereza.
Strojvůdce už vlaky neřídí
„Čas takovéto rány absolutně nehojí, řekl bych naopak, že je to ještě horší, než když jsem tady byl minule,“ říká Jiří Šindelář, který už svou milovanou mašinu neřídí. „Musel jsem začít dělat něco jiného, nešlo to. Poradil jsem se s pár odborníky a ti mi to nedoporučovali. Starostuju teď v naší obci,“ vysvětluje.
Kromě lítosti nad ztrátou blízkých je na místě cítit ještě jedna silná emoce – vztek. Zloba nad tím, že viníci nejsou pořád potrestání.
„Nespravedlnost, beznaděje, bezmoc. To tady vidím. Je to už pět let, ale vždycky tady padne, že to není uzavřené. Nikdo za to nemůže – a to je hrozné špatné. Když je vina, má přijít nějaký trest. Měli by se k tomu postavit čelem,“ říká Naděžda Tomčíková, zdravotní sestra, která vlakem cestovala a zachraňovala zraněné.
Mnozí se proto v polovině září, kdy proces pokračuje, chystají k soudu, aby o sobě dali znovu vědět,
