Litoměřice možná zpřístupní podzemní nacistickou továrnu

Může se bývalá podzemní nacistická továrna u Litoměřic otevřít pro veřejnost? Záměr radnice vybudovat v části podzemí prohlídkový okruh by vyšel na stovky milionů korun. V současné době jsou pozůstatky továrny Richard celkem nebezpečné, protože se postupně uvolňují kusy kamenů a v chodbách se tvoří velké závaly. Na místě zhruba kilometr od Litoměřic během druhé světové války zemřelo na čtyři a půl tisíce vězňů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Podzemní nacistická továrna Richard | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

„Vidíte sami, že cesta je teď taková, že sem vlastně chodí jenom ti, kteří vědí, kam mají jít, protože jinak je tady plno bahna, křoví, občas je ta před vchodem smetiště. Jednou za rok se to, většinou na 1. máje, uklidí, aby, když sem přijedou nějací bývalí vězňové se podívat, aby neviděli tu hrůzu, co tady je, a to je všechno,“ říká Roman Gaszi.

Dostat se ke vchodu do dolu není jednoduché, ale s námi se sem vydal Roman Gaszi se svým psem. Oba znají podzemí tak, že by jej prošli i poslepu. Bez ochranné helmy, pořádných bot a baterky si tu ale neporadíte.

„Bacha, tenhleten led není takovej, abyste po něm mohla chodit… už je tam,“ upozorňuje Roman.

Právě jsme teď vlastně překonali nějakou vodu. To je ta část, která je jakoby zatopená, a teď jsme přišli do chodby, která je podle mého odhadu tak dva a půl metru vysoká.

„Může bejt,“ souhlasí Roman a dodává: „To je stará, vlastně ještě prapůvodní štola, která tady byla ještě z předválečné těžby.“

Ve štole bloudil, nebo se dokonce ztratil, už nejeden člověk. „Pověstní jsou dva studenti ze Slovenska, kteří tady byli zhruba tři dny,“ vypravuje Roman a vyzývá k dalšímu průzkumu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Lucie Husárové o podzemní továrně Richard v pořadu Zblízka na Radiožurnálu.mp3

Na další cestě se můžeme lépe orientovat díky nataženému lanku. „To nemám já, to si natáhli dobrodruzi, kteří to tady neznají, ale to lanko nám může pomoct aspoň abyste viděla, že ještě nedávno bylo natažené když ne ve vzduchu, tak aspoň položené na kamenech. Teď si všimněte, kde je. Leží na něm, nemám odhad, třicetikilový kámen, takže to lanko jednak slouží nebo sloužilo pro někoho jako vodítko, aby se dostal ven,“ říká Roman.

Dodává, že často nacházel na místě tolik provázků, že se o ně dalo „krásně“ zakopnout.

„Ale hlavně nám to ukazuje, jak moc to tady padá, že vlastně některý provázky jsou už zasypaný pod dalšíma a dalšíma vrstvama kamení,“ dodává průvodce.

Tmavé kameny, které vidíme, podle něj spadly nedávno, třeba před týdnem. Naproti tomu světle šedé už zoxidovaly a jsou staré. Takže místy pod klenbou je záhodno procházet velmi rychle…

Podzemní nacistická továrna Richard | Foto: Filip Jandourek

„A když si povídat, tak jenom pod nosníkem, který je celý. Všimněte si těch hlavic, že jsou odchlíplé od sebe a stačí trošičku a je to dole,“ říká Roman.

Postoupili jsme k malé improvizované výstavce v jednom sále.

„To když se něco našlo, tak aby to nezůstalo pod kamením, tak vždycky nanosí na hromadu, kdo něco najde. Jsou to jenom zlomky, ale mají svoji historickou hodnotu,“ vysvětluje Roman.

Litoměřická radnice uvažuje o tom, že by se z malé improvizované výstavky mohlo stát pietní místo.

„Srdce říká ano. Richard je unikát a pro mě je to srdeční záležitost, takže každopádně ano. Ale hlava říká, že to se nemůže povést. Maximálně se v podzemí umístí pár kamer, které budou koukat do toho podzemí. Tohle zabezpečit tak, aby to nespadlo, by znamenalo udělat z toho další metro. Tím by zmizelo kouzlo toho původního podzemí,“ říká Roman.

Zbytky bot a části nádobí připomínají dobu, kdy se u vápencového vrchu Bídnice u Litoměřic budovala továrna po utajovanou válečnou výrobu. Za strašlivých podmínek tu pracovali vězni z nedalekého Terezína. Stavba měla být hotová prvního července 1945…

Podzemní nacistická továrna Richard | Foto: Filip Jandourek

„Třeba si na hlavu přivazovali prkna, když něco spadne, tak že jim to aspoň trošičku pomůže. Snažili se jakýmkoliv způsobem to přežít,“ vypravuje Roman.

Z nikdy nedostavěné továrny se dodnes dochovaly transformátorové stanice, zbytky vzduchotechniky a osvětlení a také záchody. U dalších částí už není možné s určitostí zjistit, k čemu sloužily. Roman Gaszi věří, že se mu ozve člověk, který má původní plány továrny nebo alespoň fotografie a další materiály.

Lucie Husárová 1, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme