Lukavice na Rychnovsku si připomíná smutné výročí násilné kolektivizace vesnice

Smutné výročí si dnes připomíná Rychnovsko. V únoru 1956 vystěhovali komunisté z Lukavice sedm rodin místních sedláků. Vše nezákonně a ve jménu kolektivizace vesnice. Tragické události v Lukavici dnes připomíná pamětní deska.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tragické události v Lukavici dnes připomíná pamětní deska | Foto: Jiří Fremuth

Zřejmě nikde v celé zemi nemuselo v době zakládání zemědělských družstev opustit svoji rodnou vesnici více rodin než v Lukavici.

„Moji rodiče tu měli statek, asi 25 hektarů. Byli prohlášeni za kulaky v té době,“ vzpomíná Marie Kyselová, která byla v únoru 1956 dvacetiletá dívka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukavice na Rychnovsku si připomíná smutné výročí násilné kolektivizace vesnice. Redaktor Jiří Fremuth mluvil s pamětníky.

„Byly mrazy přes 20 stupňů a v této situaci nás stěhovali. Přijel náklaďák, co se na něj vešlo, se naložilo. Někteří sousedé nám pomáhali, ti, co se nebáli,“ vypráví.

V roce 1948 rozhodla komunistická vláda o zakládání jednotných zemědělských družstev. Propaganda se zaměřila na bohatší sedláky, které označila za třídní nepřítele a do češtiny proniklo z ruštiny nové slovo - kulak.

„Nejdříve jim zakázali najímat pracovní síly, pak mladé kluky povolali na vojnu, k PTP, do dolů. Tak na gruntě zůstali jen rodiče, starší lidi. A ti měli povinné dodávky, které byly obrovské. A i přesto, že je někteří plnili, stále jim znepříjemňovali činnost a tím je kriminalizovali, aby mohli potom založit družstvo,“ popisuje těžkou dobu lukavický badatel Karel Kunc.

Jedním z těch, kteří vyrůstali jako děti kulaků, byl Jiří Hejčl. Z domova musel na Ostravsko na rok do dolů a pak rovnou narukoval k černým baronům.

„No a přišel jsem 23. prosince z vojny v roce 1955 a v únoru nás stěhovali. Byly velké mrazy, přijeli jeden den auta a pak se to muselo celé.“ Ani po víc než půl století se Jiří Hejčl při vyprávění o rodinné tragedii neubrání dojetí. Jeho otec Augustin události z 21. února 1956 zapsal do deníku.

Lukavice - násilné vystěhování sedmi rodin místních sedláků v roce 1956 | Foto: Zdeněk Zitka

„Ten den mi nikdy nevymizí z paměti. Přišli k nám všichni sousedé, aby nám pomohli se stěhováním. Oni k nám totiž s vlekem a autem nevyjeli a muselo se to převážet na saních. Když to bylo hotové, tak nás bratr Eman všechny ještě na dvoře vyfotografoval. A pak nám nastala nejbolestnější chvíle loučení a odchodu, na což do smrti nezapomenu," cituje z deníku Augustina Hejčla jeho vnuk Zdeněk Zidka.

Podobný osud postihl v celé zemi v první polovině padesátých let tři až čtyři tisíce rodin.

Jiří Fremuth Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme