Mezi vánoční tradice na Českolipsku patřilo i poslouchání za dveřmi sousedů
Poslouchání za dveřmi sousedů. I tak vypadaly vánoční zvyky na Českolipsku. Tento zvyk se mohl dodržovat třeba na Vísecké rychtě v Kravařích, kde je dnes expozice lidového bydlení českolipského muzea. Největší roubenou stavbu v Čechách postavili na konci 18. století pro rychtáře Václava Kerna. A i když je stavení rozlehlé a v patře má pět místností, Vánoce se tam před dvěma sty lety slavily v hlavně jedné přízemní světnici.
„Hlavním prvkem Vánoc na rychtě byl v té době betlém. Byl vyřezávaný, dřevěný, nebo to mohly být figurky papírové, či z chlebového těsta. Betlém zaujímal výsadní postavení ve světnici. Betlémy byly často tak velké, že se kvůli nim musela přestavět, přeuspořádat světnice, aby se tam lidé vešli,“ vysvětluje etnografka českolipského muzea Jitka Cidlinová a dodává:
„V té světnici se žilo, jedlo, spalo. I s tím betlémem. Veškerý život se odehrával v jedné místnosti. Jediné vytápěné.“
Poslouchání za dveřmi sousedů. I tak vypadaly vánoční zvyky na Českolipsku. O tom a dalších zvycích natáčel na Vísecké rychtě v Tomáš Mařas
„Musíme si uvědomit, že ve čtyři odpoledne už byla tma a venku zima. Nebylo moc co dělat. Celá adventní doba je věnovaná přípravám na vánoční svátky a různým drobným činnostem v hospodářství. Případně se lidé scházeli na přástky a dělali různé drobné ruční práce."
I v prostorách chléva panovala sváteční atmosféra. Hospodářská zvířata dostávala na Vánoce něco na přilepšenou.
„Na Štědrý den dostávala zvířata něco navíc. Lidé se ale dřív neobdarovávali. Pro ně byl ten největší dar narození Krista, narození Spasitele. Tím byl k nim den štědrý, že jim dal Spasitele a oni byli na oplátku štědří ke všem zvířatům. Dobytek dostal sůl, i drůbež dostala svůj díl - česnek i hrách. Hospodář zaklepal na úly pozdravit včely, aby vydržely zimu až do jara,“ říká etnografka.
I na dvoře Vísecké rychty se odehrávaly rituály spojené s Vánoci. Byly to hlavně věštby a různá tázání po budoucnosti. Ty vyplňovaly celý čas mezi štědrovečerní večeří a odchodem na půlnoční mši.
„Nejčastěji dotazy směřovaly na budoucnost mladých zamilovaných děvčat, nebo obecně na to, co se bude dít v příštím roce. Je tu i jeden zvyk doložený na Českolipsku. Chodilo se poslouchat za dveře k sousedům s nějakou otázkou, která vás tížila. Přiložili jste ucho k sousedům a podle toho, o čem se bavili, tak se odhadovala odpověď na otázku,“ doplňuje Jitka Cidlinová.
Mezi další tradice patřilo i třesení bezem. Pokud se z nějaké strany ozval pes, měl z té strany přijít ženich.
