Modřický masokombinát zpracuje až 130 tisíc kuřat denně
Na jednom konci továrny jsou živá kuřata, na druhém řízky, párky, salámy a další výrobky. Masokombinát v Modřicích u Brna takto denně zpracuje až sto třicet tisíc zvířat.
Jeden za druhým vozí kamiony do Modřic bedny s živými kuřaty. Přesně načas před porážkou. Jak vysvětlil ředitel drůbežárny Jiří Šavrda, je to i proto, aby před porážkou dlouho nečekala a netrpěla.
Tady továrna schvátí živé zvíře. K řízkům, párkům a salámům je velmi dlouhá cesta přes řadu hal. Je v nich takový hluk, že se bez křiku zblízka skoro nedá domluvit.
I v tropickém létě je v drůbežárně sotva deset stupňů.
„Neřekl bych, že nemocnost je nějak zásadně větší. Je to o zvyku,“ popisuje ředitel modřického podniku Jiří Šavrda. Velmi se tady dbá na hygienu a bezpečnost. Všichni musí do čistého bílého oblečení, uniknout nesmí ani vlásek.
Na konci továrny na kuřecí maso a uzeniny se atmosféra prudce mění. Monotónní hluk střídá rytmické cvakání strojů, které hotové výrobky balí a popisují. Původ, obsah masa, koření, obsah kuřecího separátu.
„Když si koupíte celé kuře a to si doma rozporcujete, tak zůstane ta kostra, kterou dáte do polévky, a uvaří se drůbeží polévka. A pak to maso z té kostry oberete a dáte si ho do té polévky. To je stejný princip, akorát tady je to oddělené strojově vzhledem k tomu obrovskému objemu kuřat, který tady běhá,“ přirovnává Jaroslav Faltýnek, představitel majitele modřického masokombinátu.
„Strojově oddělené maso už zní podstatně lépe než separát,“ vysvětluje.
