Muž z Karvinska dostal desetiletý trest, kuší zastřelil prchajícího údajného zloděje
Jaromír Šebesta, který loni v dubnu v Chotěbuzi na Karvinsku zastřelil kuší údajného zloděje, má jít na deset let do vězení. Rozhodl o tom Krajský soud v Ostravě. Neuznal tak verzi devětatřicetiletého Šebesty, že kuše vystřelila náhodou, když bránil svůj majetek před zloději kovů.
Šebesta vysvětloval, že stavení v Chotěbuzi mu už několikrát vykradli. Proto tam přebýval a chtěl ho chránit. V minulosti mu už ukradli dvě motorky.
„Dva motocykly, to jsme nahlásil. Pak tam bylo několik pokusů o vloupání. Těch Romů jsem už vyháněl několikrát, tak patnáctkrát minimálně,“ říká. Prý se jen bránil.
„Prostě jsem z těch lidí měl strach a ze strachu jsem střílel. To bylo z nervozity, byla to nešťastná nehoda, neměl jsem žádný úmysl,“ řekl.
Prchající Romové se snažili naskočit do připraveného auta – dva z nich to stihli, třetí už ne a šíp ho zasáhl do hlavy. Soudce Miroslav Mucha na sobě během líčení názorně ukazoval, jak šíp hlavou proletěl.
„Jak jsem vystřelil po tom autě, tak jsem tam opravdu nikoho neviděl. Pravděpodobně ten člověk zakopl a byl na zemi, já nevím. Prostě jsem vystřelil a hned jsem šel pryč, nevěděl jsem, že jsem někoho trefil,“ popisoval incident.
Soud verzi o nutné obraně neuvěřil
Soudce Mucha argumentům Šebesty o nešťastné události ani nutné obraně neuvěřil. Jaromír Šebesta prý Romy pronásledoval a přitom viděl, že v rukou nemají žádné zbraně nebo nářadí.
Také podle státní zástupkyně Brigity Bilíkové nešlo o nutnou obranu. „Poškození v okamžiku, kdy je vyzval k tomu, aby opustili pozemek, když viděli, že má v ruce kuši, se okamžitě dali na útěk a běželi k autu. V okamžiku výstřelu už nastupovali do auta – dva už byli uvnitř a jeden nestačil nastoupit,“ uvedla.
Advokátka Dagmar Raupachová a předseda Okresního soudu v Kutné Hoře Petr Franc mluvili o přiměřené obraně
„Stále vidím, jak ten člověk leží na zemi, jak tam umírá. Jak bezdůvodně na někoho namíří kuši a přímo do hlavy. Já byl hlavní svědek, který to viděl přímo na vlastní oči, jak mu míří na hlavu,“ říká Gabriel Gujda, bratranec zabitého, který byl před rokem na místě s ním.
Muži přiznávají, že se sbíráním kovů živí. „Bereme podpory 3400 na celý měsíc, z toho musíme platit nájem, byt, děti do školy. Je to málo. Lidi, co chodili sbírat šrot a nešli krást, jenom sbírat, aby uživili děcka. A nakonec přišel o život,“ přidává se jeho kamarád.
Soudce skutečně připustil, že v Chotěbuzi, kde k incidentu došlo, je vysoká kriminalita a krádeže jsou velmi časté. Dostal i petici místních na obranu Jaromíra Šebesty.
Odsouzený Šebesta odcházel z jednací síně silně otřesený. Pořád opakoval, že jen bránil svůj majetek, Romy považoval za zloděje kovů a ve chvíli, kdy střílel z kuše, prý nikoho neviděl.
„Zdá se mi to hrozně přísné. Já jsem mířil do země, do auta, nevěděl jsem, že jsem někoho trefil. Lítost mám, samozřejmě,“ svěřil se roztřeseným hlasem.
Nutnou obranu posuzují odborníci individuálně
„V nutné obraně jedná ten, kdo spáchá čin, který by byl jinak trestný, ale není trestný právě proto, že jím odvrací bezprostředně hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. A tato nutná obrana není zjevně nepřiměřená povaze útoku,“ vysvětluje předseda Okresního soudu v Kutné Hoře Petr Franc.
Advokátka Dagmar Raupachová upozorňuje, že při posuzování podmínek nutné obrany, které zákon vyžaduje, by se mělo přihlížet i k rozdílům mezi jednotlivými lidmi.
„Každý má někde jinde nastavený pocit strachu. Jestliže je to člověk, který chodí pravidelně na kurzy nějakých bojových umění, tak zcela určitě má pocit strachu o svoje zdraví či o svůj život zcela jinde než nějaký filozof či jiný typ člověka, který do tělocvičny nechodí,“ přibližuje.
Podle France ale nelze vynášet takové obecné soudy.
„Jednoznačně judikatura z poslední doby posiluje postavení obránce oproti době dřívější, nicméně to je jenom určitý návod, určité výkladové stanovisko. Ono to totiž nejde úplně zobecnit. Je vždy třeba zcela individuálně posoudit konkrétní skutkové okolnosti,“ dodává Franc.
„Lidé tady žijí v povědomí, že jakoby ta ochrana majetku, obrana jejich zdraví, života a podobně, je jaksi přenesena téměř výlučně na jejich bedra. Tenhle pocit skutečně mezi lidmi může být a to potom vede k tomu, že lidé vyhodnocují konkrétní stav trošku vyostřeně,“ uvažuje advokátka Dagmar Raupachová.
Dodává, že v Německu je nutná obrana definována mnohem přesněji, proto prý také dochází méně často k různým výkladům zákona.
