Na jihomoravských železničních přejezdech letos zemřelo už 7 lidí
Nebezpečný železniční přejezd neexistuje. To alespoň tvrdí železničáři, podle kterých za většinu nehod na trati můžou ostatní účastníci silničního provozu. Tedy hlavně motoristé, cyklisté a chodci.
Nejčastější příčinou nehod na přejezdech je nezodpovědné chování těch, co přes přejezd přejíždějí nebo přecházejí. Často nerespektují zapnutou signalizaci a spadené závory, důležitější je pro ně úspora pár vteřin.
„Ukázkovým případem je přejezd v Rájci-Jestřebí. Z technického hlediska splňuje nejpřísnější normy. Přesto byl na videu zachycen člověk, který přelezl tyto závory a vlastně jen o fous se vyhnul srážce s lokomotivou, která projížděla plnou rychlostí,“ říká mluvčí Správy železniční a dopravní cesty Jakub Ptačinský.
V ohrožení života jsou hlavně právě chodci. Na jihomoravských přejezdech se závorami nebyl od roku 2008 mezi usmrcenými jediný řidič - všechno byli chodci. Jenom pro letošek to znamená sedm lidí. To je ostatně oproti ostatním rokům vysoké číslo, sražených lidí je letos až dvojnásobek průměru.
Nadjezdy a podjezdy jsou příliš drahé
Řešením je osvěta a spolu s ní lepší chování účastníků silničního provozu. K tomu se snaží přispět i policie společně s provozovatelem dráhy. Na nejrizikovější přejezdy umisťují kamery, které toho, kdo pravidla poruší, odhalí. A v tom lepším případě rovnou odradí.
Mimoúrovňové přejezdy jsou zase velmi nákladné. „Pokud se pustíme do modernizace železničního přejezdu, tak podle umístění v krajině se pohybujeme někde mezi šesti až osmi miliony korun. Pokud se bavíme o nadjezdech, podjezdech, tak tam při složitějším technickém řešení je ta investice řádově kolem sto milionů korun,“ dodává Ptačinský.
Mimo přejezdy dochází k nehodám častěji než na nich. Lidé si často přes koleje zkracují cestu, a to i v nepřehledném terénu. Samostatnou kapitolou nehod mimo přejezdy jsou pak sebevrazi, kteří jsou ve statistikách úmrtnosti na kolejích hodně zastoupeni.
Strojvedoucí totiž mají velmi malou šanci zabránit střetu. „U stošedesátikilometrové rychlosti se počítá až jeden a půl kilometru, na stokilometrovou rychlost je to sedm set metrů, ještě pořád na šedesátku se počítá čtyři sta metrů. Navíc ten strojvedoucí na tu vzdálenost většinou ani nevidí,“ vysvětluje ředitel brněnské Drážní inspekce Josef Dvořák.
