Na Kladensku a Příbramsku dodržovali lidé zvláštní vánoční zvyky. Házeli třeba slupky z jablka

Lidé na Kladensku a Příbramsku si dlouho uchovávali specifické vánoční zvyky. Zatímco se ale o tradicích na Příbramsku povědomí dochovalo, na Kladensku je pátrání daleko těžší.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jablko | Foto: stock exchange

Tradic a zvyků, které by se vztahovaly přímo ke Kladensku, ředitel kladenského muzea Zdeněk Kuchyňka mnoho neobjevil. Odlišná situace je podle historika na Příbramsku.

„Vždycky na Štědrý den se horníci sešli na tamních šachtách, s hudbou šli na půlnoční do kostela na náměstí. Stejně tak byla krásná pověst týkající se stříbrných dolů v Příbrami, že zemřelí horníci, kteří zahynuli pod zemí, se o Štědrém dnu scházejí pod zemí u stříbrného keře a zpívají tam. A že vítr zanáší šachtami jejich zpěv a že to zní jako kvílení meluzíny,“ popisuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

O zvycích na Kladensku a Příbramsku natáčela redaktorka Kateřina Havránková

Zdeněk Kuchyňka se přece jen o několika zvycích, které jsou spjaty přímo s Kladenskem, dozvěděl. A to na univerzitě třetího věku, kam historik chodí vyučovat kladenské seniory. Obyčeje se podle jeho zkoumání dodržovaly ještě ve 30. letech minulého století.

„Házení slupky z jablka. To znamená, že se jablko okrájelo na co nejdelší slupku, dívka ji vzala a hodila za hlavu. Podle toho, do jakého písmene se slupka složila, od toho se hádalo, jak se bude jmenovat její ženich,“ upřesňuje Kuchyňka.

Prkénko se svíčkami za zemřelé

Ještě jeden zvyk pak podle něj souvisel se štědrovečerní večeří. „V některých rodinách dávali na stůl zvláštní prkénko, které mělo hroty. Na ty se dávaly svíčky za každého zemřelého v rodině. Zapalovali je na Štědrý den a prkénko se neužívalo k ničemu jinému než na tento den, kdy se vzpomínalo na zemřelé,“ doplňuje historik.

Tradičním jídlem na Štědrý večer býval i na Kladensku kapr nebo smažený kuřecí či vepřový řízek. Přece jen se ale zdejší region něčím liší.

„Velmi často se jí pečená bílá klobása s bramborovým salátem. Někdo tvrdí, že to sem bylo přineseno až po válce a že je to důsledek toho, jak se v Kladně mísily zvyky z různých oblastí, jak sem přicházeli lidé za prací. ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně do kladenských dolů a hutí,“ říká Kuchyňka.

Jinak se na Kladensku dodržovaly zvyky jako všude jinde. Házení střevíce, pouštění skořápky nebo povinný sudý počet lidí u stolu. Mezi méně známý zvyk patří třeba ten, kdy si tři svobodné dívky položí před sebe kousek chleba. Do místnosti se pustí pes, a ke které dívce jde pes jako první, ta se vdá nejdřív.

Kateřina Havránková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme