Na Loutkářské pouti v Dolánkách si děti mohly vyrobit vlastní hračku

Krásné loutky, spousta zajímavých hraček z přírodních materiálů a skvělé okurky rychlokvašky přikusované k chlebu s domácími škvarky – nejen to přilákalo včera na Loutkářskou pouť na Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova stovky návštěvníků. Žádný z nich si pak nenechal ujít spoustu krásných loutkových pohádek.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Loutky

Loutky | Foto: Klára Bílá

Právě zní pohádka o Černé a Bílé Fróně v podání souboru Maminy Jaroměř. Malý a povídavý Cyril ze Bzí má loutky rád. „Loutky se mi líbí. Doma mám princeznu, rytíře a jednoho krále,“ vypočítává.

Přímo na pouti si může vyrobit další loutku. Cyril s bráškou Pepou to zkusili spolu s Bětuškou a Štěpánem, kterým pomáhala maminka. Děti vyráběly i dřevěné hračky, například letadélka nebo lodě. A s kladívkem pracovaly bravurně.

Lidé obdivovali a také kupovali nádherně barevné loutky a panenky Edity Vaňkové vyráběné z ovčího rouna.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na loutkářskou pouť se vypravila i reportérka Ivana Bernáthová

„Začínala jsem jako asi všichni s plstěnými kuličkami. Pomocí plstící jehly, která má speciální zářezy, jen se píchá do rouna, dokud to nezhoustne a není kompaktní,“ vysvětluje svůj postup.

Řezbář Josef Mrňák měl obrovský výběr šperků vyřezávaných z ušlechtilých dřev. „Jako je třeba guajak lékařský, který roste na celém světě už jen v Brazílii. Z oleje, který je v tom dřevě, se těží tři nejdůležitější léky pro život. A tenhle špalíček, který tady je, má kolem 500 let,“ ukazuje.

I v době tabletů a chytrých mobilů děti s chutí soutěžily v hodu na hubu dřevěné ježibaby,točily kolo štěstí a užívaly si dalších pouťových atrakcí.Některé jsou více než sto let staré, jiné vymyšlené.

„Hod do huby a kolo štěstí jsou opravdu staré akce, které ovšem někdy v závěru 19. století zanikly. Nechali jsme se inspirovat tou historií,“ říká ředitelka Muzea Českého ráje Vladimíra Jakouběová a dodává:

„Samozřejmě hod na kozu je naše věc, kterou jsme si odvodili od pověsti spojené s Kozákovem. Když chtěl sedlák hodit po koze kámen, vždy to byl drahokam. Lov ryb na poutích také fungoval. Všechny atrakce vyrobil náš konzervátor a u dětí to má ohlas.“

Ivana Bernáthová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme