Na třetí vzpomínkovou akci v Letech u Písku se sjelo jen 12 lidí
Na začátku července skončil pietní akt na místě takzvaného sběrného tábora v Letech u Písku skoro skandálem. Akce se tehdy zúčastnil i premiér Petr Nečas, přesto některé romské organizace vyzývaly dokonce k jejímu bojkotu. Upozorňovaly, že výročí připadá na květen. A nelíbí se jim také, že na místě tábora stojí vepřín, který žádají Romové vykoupit a přeměnit v pietní místo. A v Letech se dnes konala další, letos už třetí tichá vzpomínka na oběti romského holokaustu.
Třetí pietní shromáždění organizoval památník Lidice, pod který Lety spadají. Podle pracovnice památníku Renaty Hanzlíkové nevadí, že je tolik tryzen, naopak.
„Není důležité, kolikrát si ho v tom roce připomeneme. Čím častěji se připomíná, tím spíše si zachováme takovou tu upomínku na tyhle místa, na památníky.“
Slova Renaty Hanzlíkové potvrzuje i ředitel lidického památníku Milouš Červencl.
„Každé datum, které s tím má nějakým způsobem něco společného, je dobré si připomínat. Vždyť když se podíváme do statistiky návštěvnosti, tak ta je tam vysoká. My jenom za červenec máme přes tři tisíce návštěvníků, to je úžasné. Vemte si, jak je to tady na odlehlém místě, přesto sem ti lidé trefí.“
Za rok památník navštíví 12 tisíc lidí, přitom jde spíše jen o letní sezonu. Podle Červencla o něj lidé mají zájem, stejně jako o svoji historii.
„Je škoda nepřipomínat romské oběti. Vemte si v Lidicích, Terezíně, Ležákách je samozřejmě hlavní pietní vzpomínka k nějakému významnému datu, pak tam ale probíhá řada dílčích pietních vzpomínek a nikomu to nevadí. Myslím si, že ani tady by nemuselo vadit těch víc piet. Čím víc si to připomínáme, tím lépe z hlediska historie a hlavně výuky mládeže,“ dodává Červencl.
Dnešní vzpomínková akce v Letech byla opravdu komorní. Sjelo se jen dvanáct lidí, nechyběl ale mezi nimi romský aktivista Karel Holomek. Ten přežil holokaust jako malé dítě díky pomoci českých sousedů na Slovácku, kde vyrůstal.
„Slovácku je region, o němž se hovoří, že místní zajímají jen majetky a tak dál. Představte si, že všichni ti lidé dobře věděli, koho mají v dědině – cikánský děcko. Však já jsem chodil se slováckými synky do školy, když jsem zrovna mohl, pak už to zas nešlo. A představte si, že nikdo nešel a nebonznul. Já používám toho výrazu - nebonznul nás. To je hluboká poklona i určité části české společnosti, která se dokázala zachovat naprosto elegantně. Dnes vím, že je to zázrak, ale stalo se to. A samozřejmě ti lidé, kteří skrývali maminku a mě, to byli hrdinové, protože kdyby se na to přišlo, tak jdou do koncentráku taky,“ vypráví Holomek.
I sedmdesát let, které uplynuly od tragických událostí romského holokaustu, je ale soužití majority s romskou minoritou zatíženo mnoha problémy. Památník Lety zatím slouží jako lakmusový papírek vzájemných vztahů. Doufejme, že vleklé spory kolem něj, se časem podaří vyřešit.
