„V současné době je trend, že se propadají do nejnižší záchranné sociální sítě lidé ze střední vrstvy. Během těch dvou let, co tu působíme, se ukázalo, že rodin v nouzi je tady strašně moc," popisuje současnou situaci vedoucí služeb českolipského Domu Jonáš a pracovnice novoborské ubytovny Dagmar Svobodová.

Důvodem je většinou ztráta zaměstnání, následná neschopnost splácet půjčky a hypotéky a s tím přicházející exekuce.

„Měla jsem svůj vlastní barák, který jsem po smrti maminky vlastnila s bratrem napolovic. Měla jsem práci na celý úvazek. Barák se prodal, ale bratr chtěl vyplatit polovinu dědictví. Já jsem na vyplacení toho podílu neměla a musela jsem prodat svůj byt,“ vzpomíná 55letá žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno.

„Šla jsem bydlet do pronájmu. Pak jsem ztratila práci na plný úvazek. Snižovaly se stavy a já jsem byla nejstarší, takže jsem to pracoviště musela opustit,“ dodává žena, která si kdysi vzala 2 děti do pěstounské péče.

Přestože se kvůli nedostatku finančních prostředků ocitla na ubytovně pro sociálně slabé, velkou výhodou je, že žádné dluhy nemá. Jak ale říká, s možností vlastního bydlení příliš nepočítá.

„Práci mám na poloviční úvazek. S mojí profesí, kdybych měla práci na plný úvazek, mám patnáct šestnáct tisíc. Mám střední pedagogickou školu. Vzhledem k práci na poloviční úvazek nikdo na bydlení nepůjčí. Proto jsem na ubytovně."

Existují i případy, kdy se lidé dokáží opět postavit na vlastní nohy. „Je to asi dva měsíce, kdy jsme muži středního věku pomohli najít zaměstnání. Dnes pracuje, odstěhoval se a dokonce má domeček. Pomohli jsme mu vyřídit dluhy, které dnes řádně splácí," říká vedoucí ubytovny Tomáš Procházka.

Farní charita, která ubytovnu provozuje, pomáhá lidem s hledáním práce i návratem zpět do plnohodnotného života. I tak bydlí v současnosti na ubytovně přibližně třetina lidí z takzvané střední vrstvy.

Tomáš Mařas, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít