Ostrava ruší ubytovnu v Božkově ulici. Někteří lidé mohou skončit na ulici
Krátce poté, co se ostravská radnice pochlubila novými byty pro sociálně potřebné, přišla zpráva o zrušení ubytovny na Božkově ulici. Bez střechy nad hlavou může kvůli tomu skončit několik dlouholetých nájemníků.
Zima, průvan, špína. Zvenku ubytovna vypadá ještě snesitelně, ale hned za hlavními dveřmi se nachází úplně jiný svět.
Sedmdesátiletá Věra Žurová tu bydlí asi nejdéle ze všech. V jejím malém a skromném pokoji je docela teplo. Brzy však o něj přijde a proto má strach z budoucnosti.
„Jsem z toho úplně na nervy. Člověk tu vlastně vyrostl už, když to tak vezmete. Já jsem si tu zvykla za těch osm roků, co jsem tu,“ říká. Z původního bytu se podle vlastních slov musela vystěhovat kvůli bortícím se zdem.
Nenapadlo ji, že by měla problémy s úřadem rychle vyřešit. V jejím bytě tak už žije někdo jiný a ona sama zůstane od jara bez střechy nad hlavou.
Děti sice má, ty však o ni nejeví zájem. Ze svého šestitisícového důchodu musí zaplatit úplně všechno včetně ubytovny bez koupelny.
V ubytovně bydlí především ti, kteří dluží centrálnímu obvodu peníze, tedy hlavně neplatiči nájemného. Paní Žurová ale striktně odmítá, že by něco v minulosti nezaplatila.
Ubytovna je v žalostném stavu, roční ztráty se pohybují kolem jednoho milionu korun, brání rozhodnutí vedení města Jana Pondělíčková z radnice v Moravské Ostravě a Přívoze. Toto zařízení podle ní není regulérním bydlením.
Původně tam měli paní Žurová a ostatní zůstat nanejvýš půl roku. „Všichni lidé byli informovaní, že ubytovna končí a že si mají najít náhradní přístřeší. Samozřejmě náš odbor sociálních věcí bude všem lidem poskytovat sociální poradenství,“ říká Pondělíčková.
Po právní stránce nárok na náhradní byt paní Věra nemá. Tato ubytovna je formálně pouze přístřeším. Nájemníky ubytovny, kteří musí samostatně najít řešení do konce května, nyní čeká boj s časem a penězi, říká Lenka Sobarňová ze sdružení Vzájemné soužití.
„V tuto chvíli jedině třeba azylový dům, kde máte na tři dny zdarma ubytování. A potom to řešit, v jakém věku, jestli se tam dá domluvit dům s pečovatelskou službou, v jakém je zdravotním stavu,“ vysvětluje Sobarňová.
