Ostravské Přednádraží je prázdné. Po téměř ročním nátlaku stavebního úřadu se vzdala i poslední rodina, která se přestěhovala do Ostravy-Hrušova. Odcházeli s úlevou. V posledních dnech se totiž o dům museli dělit se zloději, kteří ho začali rozebírat.

Tento článek je více než rok starý.

15:43 10. července 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

U Kratochvílů je od rána rušno. Václav odnáší nábytek před dům a netrpělivě vyhlíží dodávku: „Postele, pytle, sklo, talíře, hrnce, ledničku. Prožil jsem tu skoro celé mládí a na stará kolena člověk musí pryč.“

Květa naposledy topí v kamnech, aby si uvařili kávu. Na stěhovací vůz čeká jako na smilování. V posledních dnech se bála o život: „Už se tady nedá bydlet. Všechno rozebrali, rozbili, prodali. Jsem ráda, že odtud jedu pryč.“

Sousední byty už jsou v katastrofálním stavu, v zápachu se tam prohání hejna much a to, že tam ještě nedávno žili lidé, připomínají jen svaté obrázky na zdech. Ani majitel ghetta Oldřich Roztočil takovou zkázu nečekal.

„Hatí mi to plány. Měl jsem za to, že dokud tu bydlí lidé, tak k devastaci nedojde. Bohužel. Ta devastace je příšerná a dostáváme se na úroveň domů, které jsou dnes určené k demolici,“ říká.

Aktivista Kumar Wishvanathan ale stále věří, že domy lze ještě zachránit a bojovat prý bude dál: „Chtěl bych, aby se k nám přihlásil nějaký seriozní investor. Ostrava má obrovskou sílu. Vzdávat se a říkat, že odejdeme, to je špatný znak.“

Jana Jeckelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít