Ostravsko bylo pro disidenty nebezpečnou zónou

Už více než 2600 lidí požádalo o odškodnění za třetí odboj. První žádosti těch, kteří aktivně bojovali proti komunistické totalitě, chce ministerstvo obrany vyřídit na přelomu února a března. Pojďme si připomenout příběh disidenta z Ostravska. Bylo jich jen pár, nikdo je neznal a v regionu, který totalitní moc ukazovala jako ocelové srdce republiky, zažívali daleko víc útlaku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

hrob Jaromíra Šavrdy | Foto: Andrea Čánová | Zdroj: Český rozhlas

„Jdeme ke hrobu Jaromíra Šavrdy, položím na něj květinu a krátce zavzpomínám,“ říká Ivo Mludek před hřbitovem v ostravské Hrabové. Chartu 77 podepsal na sklonku 80. let. Rozhodl se na pohřbu Jaromíra Šavrdy, ostravského disidenta, který za opisování knih skončil v komunistickém žaláři a po druhém věznění zemřel.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ostravsko bylo pro disidenty nebezpečnou zónou

„Na pohřbu jsem si také uvědomil, že jeho věznění mělo za úkol nás vystrašit. Říkal jsem si, že se jim to přece nemůže podařit,“ vysvětluje Ivo Mludek, zatímco vstupujeme na hřbitov a odhrabujeme z náhrobku vrstvu sněhu. „Místo ve srubu hodlám bydlet v okénku vymyšleného orloje, odkud vám každou hodinu zamávám větévkou čerstvé utrženého bezu,“ čte Ivo Mludek nápis na náhrobku.

„Jaromír Šavrda byl vězněn za činnost, která v řadě jiných měst nebyla tak surově stíhaná,“ uvažuje a nad hrobem vzpomíná, jak vypadal boj za normalizace proti totalitnímu režimu v bývalém Severomoravském kraji. „Říkali nám, že jsme jen malé ryby. Když nás zavřou, tak po nás ani pes neštěkne,“ nastiňuje Ivo Mludek tehdy obvyklý názor.

Dnes pomáhá vdově po Jaromíru Šavrdovi s vyřizováním odškodnění za třetí odboj. „Lidé, kteří prožívali těžké osudy, by měli získat minimálně jako gesto nějaké odškodnění,“ domnívá se.

Ivo Mludek pokládá květinu na hrob Jaromíra Šavrdy | Foto: Andrea Čánová

Za dalším svědectvím jedeme do Lipníka nad Bečvou za Tomášem Hradílkem, který vzpomíná, jak to měl jeho dnes už mrtvý přítel Jaromír Šavrda na Ostravsku mnohem těžší. „Právě za vydavatelskou činnost, kterou Ludvík Vaculík a lidé okolo něj dělali ve velkém, byl velmi tvrdě postižen a nebylo mu to vůbec tolerováno,“ shrnuje.

Bývalý disident dnes chová akvarijní ryby

Tomáš Hradílek podepsal Chartu 77 mezi prvními. „Cítil jsem se úplně sám,“ přiznává s tím, že nevěděl, na koho se obrátit. „V Ostravě to bylo jiné, protože to, co procházelo lidem v Praze, tady nebylo tolerováno,“ vzpomíná.

Tomáš Hradílek se stal spojkou mezi Prahou a Ostravou a patřil mezi hrstku statečných. Na severovýchodě země vozil dokumenty Charty 77. „Bylo to napětí. Vnímal jsem Ostravu jako nejnebezpečnější zónu,“ popisuje.

Když se loučíme, zvídavě se ptám, čím se takový muž baví na podzim svého života. Jsou to akvarijní rybičky. „Vedu vás do zařízení, které bylo kdysi součástí mé velké firmy s akvarijními rybami. Teď už zůstala malá část,“ ukazuje s tím, že nejraději má korálové platy. „Jsou to krásné červené ryby. Tohle řemeslo mě provází celým životem, mám ho v podstatě rád, ale nejlépe se cítím ve společnosti mé ženy,“ dodává.


Zvětšit mapu hřbitova v Ostravě-Hrabové

Andrea Čánová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme