Pěstouni z Mělníka se do třikrát vyplaveného domu v Mlazicích už vrátit nechtějí
Manželům Zábranským z Mělníka už potřetí vyplavila velká voda dům. Poprvé v roce 2002, podruhé v roce 2006 a potřetí je vyhnala z domu letošní červnová povodeň. Život přitom nemají starší manželé ani tak nijak jednoduchý. Oba dva se už několik let starají o vnuka, který v dětství přišel o matku. Pan Zábranský je navíc invalidní a zcela odkázaný na svou manželku.
„Dřív jsme bydleli v Praze, ale kvůli manželově matce jsme se přestěhovali do Mlazic, protože byla nemocná, tak abychom jí pomohli. Ve vesnici jsme koupili domek, ale nikdo nám neřekl, že je v zátopové oblasti,“ začala v chatce v mělnickém kempu vyprávět svůj příběh Stanislava Zábranská.
S přestěhováním z Prahy za nemocnou matkou začaly manželům problémy. Způsobila je hlavně velká voda.
„V roce 2002 přišla ohromná povodeň, kdy jsme měli vodu až na půdě – bylo tu čtyři a půl metru vody. Tehdy jsme přišli úplně o všechno, protože jsme neměli žádnou zkušenost, nevěděli jsme, co dělat.“
Povodeň jejich dům ohrozila i v roce 2006, tehdy měli v domě 10 centimetrů vody.
Reportáž Jany Huzilové o rodině z Mlazic, které velká voda už třikrát vytopila dům
„To se dalo, byli jsme asi měsíc u tchýně, která v té době ještě žila.“
Ani jeden z manželů nevěřil, že by potřetí museli kvůli vodě opustit svůj domov, ale stalo se.
„V neděli večer v osm hodin přišli hasiči a řekli, že na nás nemají moc času. Zachránili jsme jenom šatstvo,“ líčí okamžiky Stanislava Zábranská.
Mělnická čtvrť Mlazice byla evakuována celá, domovy opustilo na 1500 lidí, všichni ale našli po povodni svá obydlí v pořádku. Jen rodina Zábranských měla smůlu.
„Povodňová hráz je u kamenného šraňku, ale my jsme asi čtyři baráky za ním a tam jsme chránění nebyli. Měli jsme v domě dva metry a 20 centimetrů vody. Zůstal tam všechen nábytek, elektronika, kuchyň,“ vypočítává se slzami v očích paní Zábranská.
„Nemáme jedinou fotku, nic,“ doplnil manželku Karel Zábranský.
Starost o vnuka
Nejen velká voda způsobila manželům starosti.
„V roce 2002 nám před tou povodní zemřela dcera a ve výchově máme vnuka,“ svěřila se paní Stáňa s tím, že vnuk Dominik má z povodní strach. Zažil je už potřetí.
„Věděl jsem, že se tam jen tak nenastěhujeme, že to bude chvíli trvat. A když jste tam odmalička, tak najednou změnit prostředí… To nejsou příjemné pocity.“
I kvůli Dominikovi se paní Zábranská snažila co nejdřív najít zázemí.
„Rozhodli jsme se, že si najdeme byt. Protože nemáme prostředky na jeho koupi, sháněli jsme aspoň pronájem. To se nakonec podařilo.“
Statečné trojici se v této nelehké situaci snaží pomoci i město.
„Rodina Zábranských je na tom asi nejhůř. Moje představa je taková, že město koupí jejich nemovitost, dá jim náhradní bydlení, a pak ten dům zbouráme. To je myslím jediné možné řešení u nemovitostí, které nelze ošetřit a jsou zaplavovány pravidelně. Určitě plánuju i nějakou finanční výpomoc,“ řekl nám k situaci povodní postižené rodiny mělnický starosta Ctirad Mikeš z ČSSD.
„Tam už bychom se nevrátili. Raději dál od vody… Mně už je dvaašedesát a už bych na to neměla,“ přiznává Stanislava Zábranská.
