Plzeňští dobrovolníci převzali Křesadla. Ceny pro obyčejné lidi s výjimečnými skutky

Tři nejlepší dobrovolníci Plzeňského kraje dostali cenu Křesadlo 2014, ocenění pro lidi, kteří nezištně pomáhají svému okolí. Křesadla se udělují ve všech krajích v republice, v Plzeňském kraji letos podeváté. Cílem ocenění je upozornit na práci dobrovolníků a motivovat další.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Cena Křesadlo

Cena Křesadlo | Foto: Dobrovolnické centrum, o.s.

Oto Tichý už tři roky pomáhá ve stacionáři v Soběkurech u Merklína. Je přesvědčený, že radost se musí předávat dál. A hlavně těm, kteří to nejvíc potřebují.

„Dělám hlavně doprovod klientům s těžším mentálním postižením, kteří denně dojíždějí z Plzně do Merklína a do Soběkur,“ vysvětluje náplň svého volného času čerstvě oceněný dobrovolník.

Přehrát

00:00 / 00:00

Tři dobrovolníci na Plzeňsku převzali ocenění Křesadlo 2014 za svou dobrovolnickou činnost. Jak pomáhají, zjišťovala Martina Klímová

Ne vždy je to ale lehká cesta. Protože se dopravují autobusem, jednou jim cestu znepříjemní objížďka, podruhé zpoždění. A v tomto případě nejde o čas. „Zvláště pro lidi s autismem je to někdy zajímavé. Ale mají všichni radost, že s nimi někdo je.“

Druhé Křesadlo si odnesla Lucie Pekárková. Působí v městské charitě Plzeň v Domově svatého Aloise už od roku 2006 a dobrovolnické činnosti věnuje více než 100 hodin měsíčně.

„Cvičíme, zpíváme, chodíme ven. Doprovázím místní babičky,“ popisuje. Je ráda, že místní důchodci ji berou. Přináší to radost, říká. A především ji dobrovolnictví baví.

Třetí cenu získal Petr Jirásek. Před 14 lety dostal nápad obnovit kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců a oživit ho.

„To byla ruina, ten kostelík byl úplně rozpadlý. Dnes v něm pořádáme kulturní akce,“ říká.

Než se mu ale podařilo kostel „zkulturnit“, trvalo to. „Vytrhaly jsme stromy, které rostly i uvnitř, udělali jsme statiku, střechu. Původně jsme chtěli zachovat jen zdivo, jako memento v krajině, ale znáte to, trochu se nám to vymklo z rukou,“ dodává s úsměvem.

Lidé teď do kostela chodí za kulturou, třeba na výstavy. „Ten kostel žije. A kdyby bylo dostatek finančních prostředků, tak je tam práce ještě na dalších 14 let,“ vyhlíží už další metu.

Stejně jako ostatní má totiž z jakékoli pomoci druhým jednoduše dobrý pocit.

Martina Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme