Pochod Charkov - Sokolovo zvládne zhruba polovina účastníků
Stovka vojáků v záloze a dobrovolníků z řad mladých lidí má za sebou velmi náročnou noc. V Jihlavě vyrazili včera v podvečer na padesátikilometrový pochod. To proto, aby už čtvrtým rokem uctili památku hrdinů druhé světové války. Ti ušli více než 400 km, aby zabránili dalšímu postupu německých vojsk.
I když v poměru s nimi je padesát kilometrů s buzolou, mapou a mobilem jako nic, do cíle většinou dojede jen něco přes polovina z nich. Není totiž neobvyklé, že se někteří ztratí a zajdou si i desítky kilometrů.
Kapitán Kolář mě hned u vchodu Krajského vojenského velitelství povolává do akce. Byla bych mezi necelou stovkou odhodlaných mužů, převážně ve vojenském, ve svých růžových teniskách skutečně originál. Raději procházím davem uniformovaných mužů s bágly za šéfem pamětního pochodu Charkov - Sokolovo Karlem Hanákem.
„Oni na startu dostanou souřadnici a kus mapy po první stanoviště. Dopředu vůbec neznají ten cíl, kam jdou, takže zbloudilci jsou. Mají s sebou krizovou obálku s čísly na pořadatelský tým. Popřípadě můžeme zajistit odsun raněných nebo těch, co už nemůžou. Do cíle doráží tak šedesát procent.“
O zájemce nemá pamětní pochod Charkov - Sokolovo nouzi, dokončí jej ale jen něco málo přes polovinu účastníků
Tříčlenné skupinky vyrážejí po pěti minutách. Na cestu se chystá i jednadvacetiletý civilista ze Žďáru nad Sázavou Ivoš Kunstmüller.
„Jsme tady poprvé. Chceme vyzkoušet, jestli jsme vůbec schopní takovou dálku ujít. Bude sranda, nebo taky nebude,“ směje se.
Zkusit něco nového chtějí také mladí kluci z aktivních záloh Pavel Buňat a Jiří Jánošík
„Nevíme nic, jen že dostaneme mapu a první stanoviště se zavírá o půlnoci. S sebou máme náhradní ponožky, tričko, něco k jídlu a lékárničku. Oni zažili to horší tenkrát, neměli takovou výbavu, pohodlný boty a tak.“
Čtvrtý ročník pochodu na uctění památky vojáků prvního československého samostatného praporu nemá o zájemce nouzi. Radost z toho má i kapitán Kolář, který věří, že letos dojdou po padesáti kilometrech s buzolou v ruce všichni zdraví do cíle.
„Tady se nijak neporoučí, nemusí se poroučet, protože to všichni dělají dobrovolně.“
