Podruhé za 11 let sčítají povodňové škody. Rodina z Kozárovic neskrývá zoufalství
Při povodních v roce 2002 přišli o všechno, nevzdali se, postavili nový dům a pořídili si nové hospodářské zvířectvo. O 11 let později na ně velká voda udeřila znovu. Rodina pana Choce z Kozárovic neskrývá zoufalství a vůbec netuší, kdy se opět postaví na nohy.
„Vidíte to, tady byla voda takhle za tím,“ ukazuje mi chlévy stojící hned v sousedství rodinného domu pan Choc a pokračuje:
„Tady jsem měl tenkrát prasnici, ta se utopila. Teď jsem tady měl udělané kotce na králíky; z hovězího jsem se dal na králíky a slepice.“ Letos se mu tak všechna hospodářská zvířata naštěstí podařilo zachránit:
„Když už jsme chodili po kolena ve vodě, prasata taky, tak jsme je svazovali ve čtyřech, jeden na nich ležel a převáželi jsme je na druhou stranu, protože to tam je výš,“ popisuje těžké chvíle z uplynulých dní Pavel Choc.
Čuníky i drůbež tedy dostal do bezpečí, ale nyní je už téměř nemá čím krmit: „Suším tady šest namočených pytlů, co byly trochu navrchu, tak napůl mokré. Je to naklíčené, ale zas to nemůžu sešrotovat, protože motory jsou utopené.“
Pan Choc tak prý bude muset všechna prasata předčasně zabít. Sám přitom od rána nejedl, odstraňovat následky povodní totiž musí i v domě, kde bydlí spolu se synem:
„Začínají mi odpadávat dlaždičky, pod linem ještě stojí voda, nafukuje se. To všechno bude muset dolů. A pod okny se mi začínají dělat praskliny - jestli se náhodou nehnula deska, nebo jestli se neudělalo měkčí podloží, jak to stálo ve vodě. To nevíme.“
„Z pojišťovny vám řeknou: Vyfoťte to, vyfoťte to. Já mám mobil, co pamatuje císaře pána, čím to mám vyfotit? Já přece nepojedu do krámu kupovat si foťák. Tak jsem říkal, snad nejsou tak hloupí a uvidí, kam až sahala voda, a uznají mi to,“ ukazuje mi s ustaranou tváří, zatímco obcházíme dům.
Vlhká zeď do výšky jednoho metru, je jasné, že velké budou i škody uvnitř: sedací souprava, skříně, vše je na vyhození. A s kuchyňskou linkou to vypadá podobně: „Vysoušíme to. Dveře už se mi rozkližují, každé jdou jinak. Zeťák mi to pošteloval, ale stejnak jsou každé jinak,“ říká mi za zvuku vysoušeče, který jede naplno.
Na oslavu 64. narozenin, které nyní měl, tak prý musí zapomenout: „Neuskutečnilo se nic, protože jsme furt ve vodě. Žádná oslava asi už nebude,“ dodává.
Průměrná škoda na majetku dosahuje v Kozárovicích i sousedních Zálezlicích asi 200 tisíc korun a pan Choc je na tom podobně. Další desetitisíce ale budou zapotřebí na obnovu hospodářských stavení i zakoupení nové techniky.
