Podstávkové domy v Trojzemí se otevřely lidem. V jednom vzniklo Muzeum venkovského života
Už podeváté si mohli lidé na česko-německo-polském Trojzemí prohlédnout ojedinělé památky lidové architektury - podstávkové domy. K vidění jich bylo letos celkem šedesát. Uvnitř lidé našli například sbírku starých rádií, hraček, žehliček, zemědělských nástrojů, sáněk, ale i ševcovskou dílnu nebo starou školní třídu.
V jednom zrekonstruovaném podstávkovém domě v Raspenavě na Frýdlantsku vzniká Muzeum venkovského života. Majitel stavení Miroslav Baco se pokoušel před návštěvníky dokonce oživit stařičký gramofon na kliku.
„Nějaké zvuky to vydává, ale chce to ještě poladit a seštelovat jehlu. Určitě je na tom ještě dost práce. Do budoucna to budeme návštěvníkům předvádět,“ říká majitel.
Kromě gramofonu je tu sbírka starých rádií, dřevěných praček, žehliček, je tu i ševcovská dílna, spousta zemědělských nástrojů, starých sáněk, lyží i hraček.
K vidění je dokonce expozice staré školní třídy z období kolem roku 1900.
„Jsou tu břidlicové tabulky, staré lavice, vycpaná zvířátka, které asi v tehdejší škole používali. Máme tu i povídání, jak to ve staré škole vypadalo, jaké povinnosti měly děti, kdy je rodiče pustili do školy, kdy musely dělat na poli,“ popisuje Baco.
Podstávkový dům z poloviny 18. století má černou kuchyň, tajnou chodbu a spoustu dalších zajímavostí, které si lidé mohou prohlédnout o víkendech, kdy tu majitelé jsou.
Obnova po povodních
O 20 kilometrů dál - v polské Bogatynii je na ulici Warynskiego k vidění zrekonstruovaný dům, který krutě zasáhly povodně v roce 2010, ale znát to na něm už není. Mařena Pinšak nabízí návštěvníkům jablečné víno a chléb se škvarkovou pomazánkou. Stojí v místnosti, kde se bude brzy stolovat ve velkém. „To je restaurace a v patře jsou pokoje zařízené v luxusním dobovém stylu,“ říká Pinšak.
Dům u řeky si fotí český architekt Petr Svoboda, kterého zajímá způsob rekonstrukce podstávkového domu: „Je zajímavé to srovnat s nějakými realizacemi dejme tomu v Německu.“
Zrekonstruovaných podstávkových domů je na německé straně víc, protože je opravují po desetiletí. V Česku a Polsku to jde kvůli nedostatku financí pomalu. Ale to, co už majitelé stihli opravit, je hodné velkého obdivu.
