Povodně zasáhly i hendikepované. Často se ocitají v patové situaci
Jsou v invalidním důchodu, jiní bez práce. Povodeň jim teď vzala i střechu nad hlavou a oni nemají síly na odklízení následků ničivých záplav. Řada lidí z obce Křešice na Litoměřicku proto teď přespává na ubytovně v nedalekých Polepech. I k nim zamíří finanční pomoc ze sbírky Českého rozhlasu - Pomáhejte s námi.
„Ahoj, brácho! Teď jsme byli v Zalužanech,“ telefonuje 66letý pan Karel Vaško bratrovi a hned mu vypočítává, co všechno dnes sehnal:
„Dostali jsme tam nějaké deky, prostěradla, přikrývky… Tak aspoň pro začátek něco máme.“
Pro člověka zvenčí možná těžko pochopitelná věc, ale pan Vaško je vděčný i za staré tepláky, které dostal ze sbírky organizované humanitárními organizacemi. Měl totiž přízemní domek, takže mu velká voda spláchla veškerý majetek.
„Nezbylo tam vůbec nic, všecko se to rozložilo. Všecko se to rozpadlo, nešlo vůbec nic zachránit. Nemáme kam jít. Je to nepříjemný, když člověk nemá žádný domov,“ říká s těžkým hlasem 66letý invalidní důchodce.
Český rozhlas zřídil call centrum s telefonním číslem 221 555 555, kam je možné telefonovat v pátek 14. června od 5.00 do 18.00 své nabídky na pomoc postiženým povodněmi. Na speciální stránce projektu Českého rozhlasu - Pomáhejte s námi nabízíme pohled do call centra i online reportáž z průběhu sbírky.
Přispět je možné i formou dárcovské SMS ve tvaru DMS ROZHLAS na číslo 87 777. Jedna SMS stojí 30 korun, postižení povodněmi obdrží z této částky 27 korun.
Kromě základních osobních potřeb, dokladů, mobilu a hlavně léků přišel doslova o všechno. Proto je vděčný za to, že díky pomoci zdejšího chmelařství má alespoň dočasně střechu nad hlavou.
„Je to lepší než spát někde v mokru. Chodím na dialýzu dvakrát týdně a musím mít nějakou hygienu. Tam nemůžu. Tady je sprcha, záchod, všecko,“ ukazuje Karel Vaško, jehož novým domovem se stala ubytovna, stojící v sousedství velkého sila v obci Polepy.
K dispozici má spolu se svou přítelkyní malý pokoj s dvěma lůžky, skříňkou a stolkem. Je tu ale sucho a teplo a v budově je i společenská místnost s televizí. Vše má zadarmo, jen za obědy platí 50 korun. Právě peníze však bude v příštích dnech potřebovat nejvíce.
„Byli jsme na výboře, dostali jsme 10 tisíc. Přemýšlíme nad tím, co dřív. Jestli pračku, nebo ledničku, nebo televizi?“ přemítá Karel Vaško. Jak nejlépe získané prostředky použije, o tom také po telefonu diskutuje se svým bratrem. Shodují se, že akutně budou potřebovat ledničku i pračku.
ONLINE: Vrcholí charitativní sbírka ČRo Pomáhejte s námi
Číst článek
Někteří panu Vaškovi teď radí, aby se odstěhoval. Zatopen byl totiž už v letech 2002 i 2006. Stěhovat se ale nechce, a nejen kvůli penězům.
„Kam se mám teď stěhovat, když jsem se tady narodil, mám tady rodiče, mám tady na hřbitově všecky? Kam půjdu teď na stará kolena? Jsem nemohoucí, sám nemůžu dělat nic,“ říká se znatelným pohnutím v hlase Karel Vaško.
