Před vraty chalupy Václava Havla na Hrádečku hoří stovky svíček
Sídlo bývalého českého disentu je spojováno s chalupou Václava Havla. Bílené stavení s dřevěnými vraty a jeho okolí bylo v minulosti místem důležitých politických i kulturních setkání. V době komunismu právě tady, pár metrů od chalupy, čtyřiadvacet hodin denně hlídala Václava Havla z maringotky státní bezpečnost. Dnes chodí lidé k chalupě, aby zapálenou svíčkou vzdali poctu muži, který byl pro mnohé prezidentem s lidskostí a schopností odpouštět.
Trutnováci na Václava Havla vzpomínají jako na muže s otevřeným srdcem. Za politika ideála ho označují i polští novináři. Svíčku přijel zapálit například Zbygniew Gurniak z Opole:
Reportáž Evy Boudové o tom, jak lidé vzpomínají na V. Havla u jeho chalupy na Hrádečku
„Já osobně vidím jméno Havla na transparentu studentů, kteří v roce 1989 protestovali proti komunismu. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že stál v čele disidentů. My bychom také chtěli takového Havla. On byl velký intelektuál. Havel, to byl velký člověk.“
Pro Václava Havla neexistovali lidé horší a lepší. Dokázal pomoci nejen svým přátelům a známým, ale i těm, kteří o pomoc požádali.
„My jsme tenkrát za Havlem jeli, potřebovali jsme něco vyřídit na ministerstvu vnitra. Okamžitě to vyřídil. Úžasný člověk, férový chlap,“ vzpomínají manželé z Mladých Buků.
Disidentka Drahomíra Fajtlová vzpomíná na Havla jako na člověka, který uměl odpouštět:
„Každému odpouštěl. Byl nesmírně moudrý a hodný. Pro každého si udělal čas. Nedovedu si představit, že by někoho odsoudil, protože i když ho někdo zradil nebo když se dozvěděl, co lidí na něho donášelo, říkal, že se jim nemůže divit. Že měli strach o děti, o rodinu.“
Svíčky před vraty Havlovy chalupy nezhasínají.