Protipovodňovou hráz v Majdaleně na Třeboňsku zatím stále nemají
Povodně pravidelně zažívají obyvatelé Majdaleny na Třeboňsku. Nedaleká řeka Lužnice jim i několikrát do roka vyplaví sklepy. Protipovodňová hráz tu i přesto stále nestojí.
„Nerad na to vzpomínám, bylo to docela hrozné. Tři čtvrtě obce bylo pod vodou,“ vzpomíná na povodně v roce 2002 starosta Majdaleny Karel Fürst.
Povodní je tu ohrožena více než polovina obyvatel z necelých 500. Majdalena leží na Třeboňsku, u řeky Lužnice, v podstatě na rovině. Povodně tu zažívají i několikrát do roka.
„Část území, ne zastavěného, je pod vodou několikrát za rok. Letos je to už podruhé. Jedná se většinou o sklepy. Výš voda vystoupala akorát v roce 2002, v některých domech až po metr.“
„Domorodci říkají, že dřív takovéhle vody nebyly. Teď, jako všude v celé republice, jsou povodně častější. A lidi už ví, co, kdy, jak se má udělat,“ pokračuje starosta obce.
V Majdaleně plánovali postavit hráz, která by měla obec chránit před povodňovými vlnami. Investice ve výši zhruba jednoho milionu korun je ale pro obec příliš vysoká, s žádostmi o dotace také neuspěla. I když jsou plány hotové, podle Karla Fürsta by v Majdaleně hráz pomohla jen částečně.
„Bohužel, na rovině nelze účinné protipovodňové opatření udělat. Měli jsme v plánu udělat hrázku, která by bránila asi šest domů proti rychlé vodě. Ale za prvé jsme nesehnali peníze, a za druhé, na tyhle ty pomalé vody, jako když nastoupí tání, je to úplně zbytečné. Protože je to pískové území a ta voda se prosákne,“ vysvětluje.
Jediné, co teď můžou v Majdaleně dělat, je sledovat hladiny řek a obyvatele varovat. „Většina vody přijde Lužnicí. Jde to z Rakouska. Teď je výhoda, že můžeme sledovat na internetu, kde se zvedají hladiny. Když se v Rakousku zvedá hladina, za 12 hodin už to dojde sem.“
Ani povodně, které obec trápí, ale místní neodradí a ve velkém se z Majdaleny nestěhují. „Zatím se kvůli povodním nikdo neodstěhoval. Myslím si, že lidé tu strach z povodně nemají, ale určitě se na ni nedá zvyknout. Vždycky jsou lidi ve střehu a vždycky z toho mají obavy,“ uzavírá Karel Fürst.
