Řada amnestovaných se ocitla na ulici, přežívají v charitních centrech

Před branami organizací, které se starají o lidi bez domova, v těchto dnech stojí hloučky lidí, kteří se pro nedostatek míst nemohou dostat dovnitř. Důvodem je velký příliv nových klientů. Jsou jimi amnestovaní, kteří po návratu z vězení zůstali bez prostředků na ulici.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obyvatel ubytovny čte Horníka | Foto: Andrea Čánová

„Já už jsem spal a ve dvě ráno za mnou přišel policajt a říká mi: ‚vstávejte, sbalte si kulu a odcházíte domů‘.Všechno moc narychlo, nemám se kam vrátit, nemám peníze, nemám nic, rodina mně vypustila. Co se dá dělat, no.“

Tak líčí svou situaci dvaadvacetiletý Lukáš z Brna, který včera trávil den na denním centru Armády spásy. Dnes doufá, že dostane první sociální dávku a bude se moci pustit do hledání práce a bydlení.

Přehrát

00:00 / 00:00

O problémech amnestovaných natáčela v Brně Zuzana Kopuletá

Jak potvrzuje vedoucí noclehárny a denního centra Eliška Lukšová, takových klientů, jako je Lukáš, tam teď mají hodně:

„Samozřejmě přicházejí noví klienti z výkonu trestu. Řešíme s nimi jejich sociální situaci, obvykle hlavně aby se zaregistrovali na úřad práce, aby zažádali o dávky, protože nemají vůbec nic a nemají se úplně kam vrátit. Řešíme lékaře, a třeba i doklady, které nemají vyřešené.“

Podobně zvýšený zájem o služby hlásí i oblastní charita Brno. Tam největší přiliv amnestovaných ve svých centrech zaznamenali o víkendu, kdy nefungovaly úřady. Část amnestovaných ale zůstává dál. Například Radek Mišo, kterého propuštění doslova zaskočilo.

„Vzhledem k tomu, že jsem měl být propuštěn 28. ledna, tak jsem všechno situoval na toto datum. Měl jsem zařízenou ubytovnu, měl jsem tak nějak už sehnanou i brigádu. Jenomže člověk přijede do Brna a najednou zjistí, že nemá nic. Když už pan prezident vyhlásil tu slavnou amnestii, tak mohl taky posílit státní orgány, které s tím mají, co do činění,“ stýská si Mišo.

„Nemám bydlení, nemám žádný finanční obnos, kterým bych teď disponoval. A protože jsem už dříve charitu navštívil, když jsem kdysi skončil na ulici a sbíral železný sběr, vím, že tady je možnost se alespoň zkulturnit, vykoupat se, oholit se. Rozhodl jsem se proto na charitu opět obrátit. Člověk tady dostane i něco k jídlu. Čekám na zítřek, kdy mi má být vyplacena sociální dávka. Potom bych to viděl na nějakou lacinější ubytovnu a najít si práci, brigádu,“ uvádí Mišo.

Sociální pracovníci charitních zařízení se shodují, že zájem amnestovaných o jejich služby začne postupně zase opadat. Kdy, to záleží na úřadech, jak rychle s nimi stihnou vyřídit všechny náležitosti, které jim umožní dostat sociální dávky a začít normálně fungovat.

Zuzana Kopuletá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme