Radek Jaroš: Každý má svůj Everest a nemusí to být nejvyšší hora světa

31. ročník Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují jde do finále. Odpoledne odborná porota vyhlásí nejlepší snímky letošního ročníku, ještě předtím diváci uslyší názory Radka Jaroše.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Horolezec Radek Jaroš na vrcholu K2

Horolezec Radek Jaroš na vrcholu K2 | Foto: web Radek Jaroš na K2

Radka Jaroše se na další plány ptal Václav Plecháček.

Radku, ty jsi byl poměrně známá osobnost už před samotným výstupem na K2, na tvoji poslední osmitisícovku. Třeba i kvůli tomu, že máš kvůli omrzlinám amputované některé články prstů na obou nohách. Každopádně po tvém výstupu je z tebe „slavná osobnost“. Vnímáš to tak?

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor, který s Radkem Jarošem natočil Václav Plecháček, si můžete i poslechnout

Je sranda, že mých 13 vylezených osmitisícovek mě neproslavilo tolik, jak moje omrzlé nohy a následné peripetie s nimi. Teď je to samozřejmě takové poměrně mediální smršť, ale zase na druhou stranu: ve dvaceti bych to asi neustál a teď ve svém věku už to vnímám. Je to samozřejmě určitá radost, ale také spoustu povinností, spoustu práce s tím. Má to své kladné stránky i záporné. Co si budeme říkat.

Když jsi měl před sebou pořád tu nedokončenou Korunu Himaláje, ten cíl vylézt na vrcholy všech osmitisícovek světa, tak chápu, že tě hnala nějaká touha dopředu. Co teď?

Nebral jsem to nějak dramaticky, že musím Korunu Himaláje vylézt. Ono to přišlo postupně. Prostě jsem jezdil do Himalájí, protože mě to bavilo, protože mě baví lezení jako takové. Je pravda, že pak už, když bylo jasné, že Korunu Himaláje chci dolézt, tak bylo míň času na ostatní sporty. Nemám ale vůbec žádný problém se vydovádět na kole, na horském, na silničním, a mít takovéhle výzvy. Nebo divokou vodu, mořský kajak, nižší hory. Tady Adšpašské lezení – nádherné.

Takže samozřejmě tak mediální viditelný cíl není a nebude, ale neznamená to konec. Jedna věc samozřejmě je, že mi spousta lidí říká, ať když už mám Korunu Himaláje, ať si taky vylezu Korunu Světa, což je takový cíl – ne samozřejmě těžký, horolezecký, ale je to zajímavé, že jsou to nejvyšší vrcholy všech světadílů, takže je to tak trošku spojené s tím cestováním. Tak možná, že se do toho pomalu taky pustím.

Radek Jaroš v Himalájích | Foto: Radek Jaroš

No a když jezdím na soustředění na Mallorku, tak mě jeden borec přemlouval, ať s ním začnu jezdit cyklistické maratony. Tak uvidíme, jestli třeba náhodou mě neukecá.

Samozřejmě je jasné, že jestli jsem ve svém osmitisícovém prostředí v Himalájích znamenal nějakou světovou špičku, že v žádném oboru, který budu dělat, to už nebude ani zdaleka tak blízko. Budu nějaký normální, průměrný, podprůměrný borec. Ale ta radost ze sportu a z různých výzev zůstane. A to je to nejdůležitější.

Jak se říká, každý má svůj Everest a nemusí to být ta nejvyšší hora světa.

Václav Plecháček, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme