Restaurátoři chtějí barokní Herkulově kašně v Královské zahradě vrátit původní podobu
Roušku, několik druhů skalpelů a nekonečnou trpělivost potřebuje tým restaurátorů k tomu, aby 350 let staré kašně vrátil její původní krásu. Kašna stojí od roku 1670 v Královské zahradě Pražského hradu a nebýt vysokého lešení, možná by o ní kolemjdoucí ani nevěděli, protože dosud byla omšelá a cennou barokní výzdobu překrývaly dokonce i emailové barvy. Do opravy Herkulovy kašny se restaurátoři pustili před pár dny.
Více než desetimetrovou barokní architekturu, včetně Herkulovy kašny, zakrývá třípatrové lešení. Úplně nahoru vede poměrně úzký, ale pevný žebřík. Na dřevěném prkně coby podlaze stojí bílý kbelík s dláty, kladivy a takzvanými hladítky. Právě těmi restaurátoři hladí zeď barokní stavby.
„Když potřebuje dotmavit nějakou plochu v tom štuku, tak vlastně tím hladítkem vyrovnáváte, jakoby zacelujete povrch toho vápenného materiálu, který je používán pro opravu,“ vysvětluje mi Petr Měchura, specialista na památky z Kanceláře prezidenta republiky
O tom, jak se opravuje barokní kašna v Královské zahradě Pražského hradu, natáčela Michaela Vetešková
Ještě předtím ale musí tři restaurátoři odstranit omítku. Jedním z nich je i Miloš Gavenda, který na Pražském hradě opravuje vzácné stavby už čtyřicet let. Konkrétně k tomuto odstraňování starých nátěrů používají restaurátoři různě velké skalpely. Možná právě proto o sobě říkají, že jsou doktoři, kteří operují své oblíbené pacienty.
„Každá ta akce je velikou výzvou a čím je to složitější, tím to člověka víc baví, protože musí jako vymýšlet, dávat dohromady, dokud si ještě vzpomene na ty zkušenosti za ta léta. No pak je to samozřejmě ten výsledek, když se to podaří. Když jde s vnoučátky nebo dětičkami, tak si může klidně říct: Hele, to jsem dělal, a nemusí se zato stydět,“ říká Miloš Gavenda.
Skalpel přiloží, starou, nepůvodní vrstvu nátěru odkrojí a takto postupují, dokud se nedotknou podstaty barokní stavby.
„Každý problém u té památky je jiný, nový, proto úzce spolupracujeme s odborníky z oboru památkové péče. V prvopočátku se dělají průzkumy, analýzy. Protože vlastně každá ta památka je pacient, je něčím marod. Takže se nejdřív musí udělat řádná diagnostika a pak se domluvit na postupech.“
„My dost prosazujeme spíše konzervační metodu, kdy chceme, aby na té památce byly zachovány i třeba zásahy z minulosti. Nejsme příznivci takových těch ‚euroremontů‘… Vždyť ta památka má za sebou 300, 400 let, tak nemůže přeci vypadat jako včera postavená,“ je přesvědčený Gavenda.
Herkulovu kašnu v plné původní kráse by mohli první návštěvníci Královské zahrady vidět už za měsíc.
