S úklidem Berouna pomáhají i lidé bez domova
Každé ráno se před Denním centrem Farní charity Beroun sejde parta lidí. Většinou jsou to lidé bez domova, kteří čekají, až je pracovníci charity pustí dovnitř - v teple si mohou sednout k televizi a dají si čaj. Někteří sem ale přicházejí i za prací.
Až čtyři zájemci dostanou v 8.30 reflexní vesty, lopaty, košťata a nezbytné popelnice na kolečkách, a vyrážejí na úklid Berouna.
„Dnes je to lepší. Včera to bylo horší,“ říkají metaři.
Dnes má k sobě pan Josef pana Vladimíra. Chodníky a zastávky už jsou od sněhu uklizené. S tím jak dále taje, se objevuje nepořádek. Pánové ho sbírají do své pojízdné popelnice. Táhneme do kopce na Hlinky.
„Jakou za to máte odměnu?“ ptá se reportér.
„130 korun za celý den,“ zní odpověď. „Děláme jen čtyři hodiny od půl deváté do půl jedné.“
„Neměl jsem kde bydlet. Teď jsem na Zavadilce, bydlím v azylovém domě, kde nocleh stojí 35 korun.“
Jozef ani Vladimír ale nedostávají hotové peníze. Všem pracovníků založí Charita virtuální konta, ze kterých jim platí cestovné - třeba na úřad práce, jídlo nebo ubytování.
Denní centrum pro osoby bez přístřeší, pod jehož záštitou lidé bez domova pracují, je financované ze sociálního projektu středočeského kraje.
Podle vyprávění pana Jozefa a Vladimíra jejich předchůdce vyhodili kvůli alkoholu. „Tři týdny to pak nikdo nedělal.“
Papírové kapesníky zaneřádí město ještě víc než nedopalky od cigaret, shodují se oba. Před bránou učiliště na Hlinkách, kde se loučíme, prý každý den nametou celou lopatu.
Dnes ale mést nebudou. Počkají, až sleze sníh.
