Školy stále hledají žáky, kteří nenastoupili do prvních tříd. Často neúspěšně
Některým školám zůstaly židle v prvních třídách volné. Školy a sociální pracovníci stále dohledávají žáky, kteří se přestěhovali a nedali to škole vědět. Musí totiž ověřit, jestli dítě do nějaké školy vůbec chodí. Kvůli nejasným zákonům to jde ale dost těžko. A někdy se to nepodaří vůbec.
V jedné ze tříd měla sedět i šestiletá Marcelka. Její židle tu ale zůstala prázdná. V sousední třídě je to podobné. I tady chybí Honzík, který přišel k zápisu do zdejší základní školy. Prvního září se tu ale neukázal.
„Ano, máme i případy, že děti nenajdeme. V Děčíně nejsou, tady si to školy mezi sebou řeknou, a pak se to musí řešit přes sociálku,“ říká ředitel základní školy v Děčíně Vít Průša.
Školy stále hledají žáky, kteří nenastoupili do prvních tříd. O problém se zajímala reportérka Iva Zítková
Ve všech školách v zemi je situace stejná. Rodič má zákonnou povinnost dítě do školy dát. Nemá ale povinnost škole nahlásit, že z ní odchází. Obvykle to není problém.
„Ve valné většině případů není potřeba ty děti hledat, protože když se rodiče někam přestěhují nebo se během prázdnin rozhodnou pro jinou školu, tak se tam jdou domluvit a škola sama kontaktuje tu, kde bylo dítě u zápisu a dokumentaci si vymění,“ vysvětluje běžný postup duchcovská starostka Jitka Bártová.
Problém nastává, když rodina v nové škole neřekne, kam jejich dítě předtím chodilo. Pokud se odstěhují do ciziny a nenahlásí to, vypadává dítě z evidence úplně. Nikdo pak není schopen říci, zda rodiče plní povinnosti a dítě do školy posílají.
„V Duchcově došlo letos k jednomu případu, kdy se dítě, které bylo u zápisu, odstěhovalo s rodiči do Velké Británie. Takže my už nemáme zpětnou vazbu, jestli dítě chodí do školy ve Velké Británii, nebo ne,“ popisuje starostka.
Ani tato informace ale podle ní není jistá. Terénním pracovníkům o přestěhování řekli sousedé. Pokud by se rodina vrátila do Čech a nedala své dítě do školy, úřady by to možná nezjistily. „Když vypadne z evidence, jako by nebylo,“ podotýká Jitka Bártová.
Vymahatelnost bývá velmi malá
Rodiče porušují podle ředitele školy Víta Průši i další svoje povinnosti. „Stalo se mi to v loňském roce, kdy mi přišel žáček, který byl o dva roky starší, než by mělo být dítě v první třídě. Stalo se nám i to, že rodiče řekli, že dítě prostě ještě nechtěli posílat do školy. Neřešili to samozřejmě ale legislativně správně,“ zmiňuje ředitel případy z praxe.
Podobné zkušenosti potvrzuje i děčínská radní pro školství Hana Cermonová z Volby pro město. „Třeba v azylovém domě se staly případy, že to vypadalo, že jdou na procházku, už se nikdy nevrátili, svou adresu nedali, odvezli si učebnice, a jestli byli někdy dohledáni, to už já ani nevím.“
Vymahatelnost tohoto práva je podle Hany Cermonové velmi malá. Pokud se dítě podaří objevit, bývá to například díky žádostem o příspěvek na péči.
