Sochařské sympozium ve Lhotě-Vlasenici si zahraniční umělci pochvalují, trápí je jen déšť

Na kopci za vesnicí Lhota-Vlasenice na Pelhřimovsku vzniká botanická zahrada doplněná sochami. V rámci mezinárodního sochařského sympozia je tam tesají umělci z Čech, Švédska, Norska a Brazílie. Mají různé podoby. Například socha u vjezdu do areálu reprezentuje vzpomínku na minulé století.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sochařský ateliér ve Vískách na Boskovicku v roce 2013. Sochař David Tureček tesá sochu Anděla

Sochařský ateliér ve Vískách na Boskovicku v roce 2013. Sochař David Tureček tesá sochu Anděla | Foto: Michal Záboj

„Rád dělám hlavy, je to myslím žena, zatím nevím. Jsem zvědavý člověk, takže čekám, co se z toho mého tvoření vyvine. To je to, co mám na sochaření rád,“ říká o monumentu hlavy švédský sochař Lernsten.

Sochaři jsou z organizace, která překonala všechna jejich očekávání, nadšeni. Jednohlasně se shodují, že nejlepší je ale české pivo. „Zatím jsme zkusili asi pět nebo šest druhů, ale rád bych ještě pár otestoval. České pivo mi chutná a víno také,“ přiznává švédský sochař.

Přehrát

00:00 / 00:00

O sochařském sympoziu ve Lhotě-Vlásečnici natáčela redaktorka Kristina Lamperová

Po skončení sympozia se všichni chystají na výlet do Prahy. Sochy už jsou skoro hotové. Jediné, co dělá umělcům starosti, je počasí.

„V posledních dnech hodně prší, takže kdo má menší nebo ležící věc, může pracovat pod střechou,“ říká Alena Matějka, hlavní organizátorka akce.

Další sochařka Marcía z Brazílie pracuje na čtyři metry vysokém monumentu, který vypadá jako klas obilí. Kolem chodí lidé, kteří se přišli podívat z vesnice. Návštěvy veřejnosti jsou její oblíbenou částí sympozia:

„Lidé vidí všechno od začátku. Nejdřív je jen neopracovaný kámen. Ten se postupně promění v sochu a oni to vidí. Proces tvoření nás spojí dohromady. Není to jako jít do obchodu a koupit si sochu, o které vůbec nic nevím."

Sochu tu vytváří i Vladimír: „Já tvořím sochu, kterou nazývám Šeptání. Je to jeden velký placatý blog, na kterém stojí jedno velké ucho a rty. Ty jsou postavené naproti sobě a šeptají si. Nevíme co a nevíme komu.“

Sympozium končí tuto sobotu. Sochy zůstanou na kopci za vesnicí a postupně k nim přibudou nové. Další setkání by organizátoři rádi uspořádali za dva roky.

Kristina Lamperová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme