Supermarket v areálu bývalé firmy TIBA v Berouně se začne stavět nejdřív za půl roku
V příběhu berounské továrny TIBA se začíná psát další kapitola. Na radnici totiž právě přišly nové stavební plány. Z nich vyplývá, že supermarket, který má stát na místě zbourané textilky, už nebude otevřený nonstop. Přestože se podle prvotních posouzení úředníkům zdá, že investor všechny původní dohody s městem dodržel, což by stavební řízení mohlo urychlit, stavět se nezačne dřív než za půl roku.
Aktuálně totiž začne nové stavební řízení. Kde ho budou vyřizovat, rozhodne Středočeský kraj - berounská radnice to nejspíš nebude. Už v případě prvního projektu byli její pracovníci označeni za podjaté a stavbou se zabývali na stavebním odboru Králova Dvora.
Ačkoli Beroun nemá na starosti stavební řízení, je jeho účastníkem. I proto městská architektka Dana Vilhelmová už měla možnost se s upraveným projektem seznámit.
„Objekt svým objemem zůstává stejný. Je změněna provozní doba. Již to není 24 hodin, ale od šesti ráno do 22 hodin. Díky tomu došlo k přepočítání dopravní zátěže. A z toho vyšlo, že není potřeba protihluková stěna k rodinným domům na západním okraji areálu společnosti TIBA,“ říká.
V roce 2011 majitelé textilky doufali, že obří supermarket za 350 milionů korun už bude fungovat v roce 2014. Část areálu textilky už investor na základně platných povolení zboural, další budovy spadly poté, co z nich zloději ukradli kovové nosníky.
„Nepamatuji si, že by tam někdy na mě někdo útočil. Dělali si svoje, kradli si materiál a mě si nevšímali, já jsem si nevšímal jich.“ Petr Šimr ze stavební fakulty ČVUT v Praze se snažil areál bývalé textilky zdokumentovat před tím, než ho majitelé definitivně srovnají se zemí. V plánu to mají začátkem roku 2014.
„TIBA, respektive tehdy textilka rodiny Kubinski, měla kdysi obrovský význam, protože zaměstnávala stovky zaměstnanců, řádově v roce 1880 už tam bylo téměř 900 zaměstnanců,“ popisuje Šimr.
Přestože práce v dělnických pozicích tehdy neměla daleko k otroctví, byly to právě továrny, kterým vděčíme za současný blahobyt. A textilky byly tahounem celé průmyslové revoluce.
Tři textilky ve středních Čechách
Ve středních Čechách je TIBA jednou z pouhých tří textilek. Podniku se dařilo i po znárodnění, vzpomíná někdejší ředitel Antonín Jonáš na konec padesátých let:
„Pak se začalo modernizovat a modernizovalo se postupně téměř všechno, takže pracovní podmínky pro lidi tam byly vynikající. My jsme měli závodní mikrojesle, mateřskou školu, učňovskou školu…“
Z krachu společnosti na začátku 21. století obviňuje Antonín Jonáš, který v podniku strávil skoro 50 let, porevoluční nenasytnost a prospěchářství nových majitelů.
Dámy z provozu to vidí jinak - jak konec továrny, tak i pracovní podmínky za ředitele Jonáše. „Moc neplatili. Ale našla jsem si tam manžela. To byl můj osud,“ říká jedna.
„Já jsem tam pracovala 15 let, líbilo se mi to. Myslím, že byly tak drahé vstupy na výrobu, že to nemohlo konkurovat východním látkám. To bourání je z mého pohledu výborné, protože já tam bydlím a aspoň budu mít hezký výhled,“ dodává druhá.
Zatím ale neví, jaký výhled bude mít poté, co v prostoru textilky vyroste obří parkoviště a hala supermarketu.
