Tržby na Hrnčířských trzích v Berouně klesají. Lidé se vydávají spíše za atmosférou
I přes částečnou nepřízeň počasí berounské Hrnčířské trhy nedostatkem návštěvníků netrpěly. Do Berouna se sjely davy. Ani sluníčko, které nakonec přeci vykouklo, nedokázalo návštěvníkům zahnat chmury z jejich ekonomické situace, a tak utráceli mnohem uvážlivěji, než v jiných letech.
V samém středu Berounského Husova náměstí si u stánku keramika Petra Jílka vybírá paní Jaroslava hrníček. Stánek moravského keramika patří k těm nejfrekventovanějším. Nejvíc na odbyt jdou hrníčky se jmény. Paní Jaroslava si nakonec odnáší dva: menší a větší.
Když je konečně chvilka klidu, dává si Petr Jílek svačinu, domácí koláčky.
„Jsme zde krom prvního ročníku podzimního všechny ročníky. No, jak to jde…? Odvíjí se to samozřejmě od počasí, které se snad už umoudřilo a snad nám bude přát, ale je to jako se vším v této republice: lidi nemají prachy,“ shrnuje Petr Jílek a dodává, že lidé spíš než za obchodem přicházejí pro potěšení oka.
Propad ve finančních možnostech českých domácností, který Petr Jílek vnímá, je prý velmi zásadní. Tržby klesly podle jeho odhadu nejméně o polovinu. Protože je to ale synova práce, kterou bere celá rodina za svoji, a nějaká koruna se vždycky utrží, má podle Petra Jílka cenu v řemesle pokračovat.
U kostela svatého Jakuba má stánek a také hlavní vyvolávačku Hrnčířská tombola.
„Pojďte zkusit své štěstí! Poslední losy jsou nasypány!“ rozléhá se horním koncem náměstí.
Jeden z výherců má z malého ptáčka – těžítka radost. Dosud prý vyhrál jen 36 korun ve Sportce, konstatuje se smíchem. Na trzích oceňuje nejen prezentaci hrnčířů, mezi nimiž už má své oblíbené, ale i dostupnost specifického občerstvení.
Kdo zatouží po losu z Hrnčířské tomboly, po medovině, pečených žebrech, případně po novém hrnečku, může každé jaro a podzim vyrazit na víkendové Hrnčířské trhy.
