Umělci chtějí do Berounky umístit sochu žraločí ploutve, zákon to ale zakazuje
Dvoumetrová ploutev žraloka měla podle záměru umělců zdobit koryto řeky Berounky u Dobřichovic. Plastika, kterou vytvořili předloni při sochařském sympoziu Cesta mramoru, je ale stále na souši. Zákon totiž umisťování soch do řeky nepovoluje.
Ivana Junková vytvořila sochu spolu s Janem Slovenčíkem už předloni v létě. Od té doby se snaží vyjednat s Povodím Vltavy, aby sochu směli do Berounky umístit. Jenže to podle zákona nejde.
„Při nějaké povodni by se na soše mohly začít shromažďovat zbytky dřevin, stromů. Tím pádem by voda hůře odtékala a taková překážka by se zvětšila. V případě, že by se to tlakem vody uvolnilo, tak by to mohlo působit jako beranidlo,“ vysvětluje mluvčí povodí Hugo Roldán.
V jiných světových městech ale díla v řekách jsou. Například v Berlíně obrovská hliníková socha Molekule Man Jonathana Borofského nebo socha boha Šivy v indickém Rišikéšu v řece Ganze.
Ploutev žraloka měla zdobit koryto Berounky u Dobřichovic. Jak umělci s nápadem dopadli, zjišťovala Kateřina Havránková
„Nevylučujeme, že v jiných zemích zákon není tak striktní a že to povolené je. Ale musíme se řídit českým zákonem,“ upozorňuje mluvčí Povodí Vltavy.
O něco mírnější jsou předpisy k dílům, která nejsou v řekách ukotvena natrvalo. Jako třeba vztyčený prostředníček, který do Vltavy na pontonu usadil před dvěma lety výtvarník David Černý. Žádosti o povolení provizorních instalací přijímají plavební správy. Musí ale splňovat několik podmínek.
„Zařízení musí být řádně zakotveno. Musí být upevněno tak, aby na něj nepůsobil negativním způsobem vítr, nemohlo měnit svou polohu. A taky platí podmínka, že za ním musí být zajištěný trvalý dohled,“ říká ředitel Pražské plavební správy Hynek Beneš.
Na Slapech to šlo
Natrvalo je od roku 2012 umístěna na dně Slapské přehrady v hloubce 40 metrů pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého umělce Petra Váni. Je těžká 1,5 tuny a nikde jinde by ani stát nemohla.
„Kdyby socha stála na suchu, tak v rukách, kde Jan drží kříž a dotýká se jednou rukou vlasů anděla, by se to zlomilo. Tam je to příliš subtilní. Ale protože pod vodou platí Archimédův zákon a anděl bude nadnášen o polovinu vodou, tak je možné zatížit ruce sochy hmotou a pod vodou to vydrží,“ vysvětluje umělec.
V případě této sochy ale nejde o tekoucí vodu, takže socha ničemu nevadí. Ivana Junková se ale nevzdává. „My bychom opravdu chtěli projekt dotáhnout do konce a nevzdat to a pokusit se plastiku do toho koryta umístit,“ říká.
Zatím každopádně zůstává ploutev na suchu – totiž cestě z Dobřichovic do Karlíka, kde návštěvníci najdou všechna díla, která na dobřichovických sympoziích postupně vznikají.
