V bohumínském labyrintu mizí trápení postižených dětí

Bohumín se může pochlubit originální želví zahradou. Vyrostla před denním stacionářem pro postižené děti, které si tak v labyrintu z přírodních materiálů mohou hrát. Jak vlastně péče o malé klienty vypadá?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dítě ve stacionáři Salome | Foto: Slezská diakonie

Veselé barvy na stěnách, spousta hraček a hlavně úsměv ve tvářích personálu - takové jsou první dojmy po vstupu do stacionáře pro postižené děti, který nese biblický název Salome.

"Teď jsme vstoupili do tělocvičny. Právě se tu činí Barunka, která si u nás teprve zvyká, pomalu to tu okoukává a sžívá se s ostatními dětmi i s pracovníky," vysvětluje vedoucí stacionáře Jaroslava Krömerová.

Tříletá Barunka má od narození pohybové i mentální postižení. Stydlivá a uzavřená holčička se však pomalu mění pod dohledem cvičitelky Petry. "Je tu teprve měsíc, ale zvyká si rychle a je šikovná," domnívá se cvičitelka. "Před chvílí si hrála s molitanovou podložkou, do které vkládala číslice, protože má špatnou motoriku a koordinaci. Snažila se proto vložit číslice do správných otvorů."

Cvičení se chýlí ke konci a na Barunku netrpělivě čeká její matka. "Jsem ráda, že stacionář existuje, protože od doby, co Barunka chodí na rehabilitace, víc mluví a rozvíjí se. Myslím, že jí pomáhá cvičení i pobyt mezi dětmi," popisuje své dojmy.

Ve stacionáři se nachází i obrovská místnost se spoustou van a bazénů, které jsou součástí komplexní rehabilitace. "Dnes se tu koná sanitární den. Alespoň uvidíte zařízení. Většina rodičů od nás očekává podporu motorických schopností, tedy pohybu," nastiňuje Jaroslava Krömerová.

Obrovské bazény samozřejmě musí být 100% čisté, proto se tu s kýblem a hadrem ohání i jedna z ošetřovatelek. "Ještě se snad nestalo, že by dítě nemělo rádo vodu. Často si ani neuvědomí, že jsou masírovány, jak jsou zabrány do hry. V bazénu totiž mají spoustu hraček," popisuje ošetřovatelka Mária Seidlová.

Všichni zaměstnanci jsou hrdí na želví zahradu, jak říkají venkovnímu labyrintu. "Stojíme v tlapce želvy. Kruh znázorňuje prvek kovu a umožňuje nám děti zavěšovat. Děti si mohou želvu ohmatat, zacinkat," vysvětluje Jaroslava Krömerová.

Za chvíli přicházíme k labyrintu. "Labyrint je tělo želvy, v jehož středu se nachází altán. Teď jdeme po cestě vysypané kamením. Všechno je z přírodních materiálů. Beton nebo asfalt jsme vůbec nepoužili," ujišťuje Jaroslava Krömerová a pokračuje dál ve svém povídání. "Cestu zvládnete překonat i v podpatcích, protože je dobře uježděna. Celý projekt byl s námi konzultován i co se týče rozměrů, abychom sem dostali vozíky a kočárky a labyrint byl vhodný pro naše děti."

Stacionář rodičům nabízí i hlídání dětí třeba pro případ, že si chtějí zajít do divadla.

Andrea Čánová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme