Dvacet let už je možné Domažlicemi projíždět svobodně z východní na západní stranu a taky naopak. Zdánlivá samozřejmost, o které ale před rokem 1989 hodně lidí marně snilo. A řada z nich za touhu uniknout z komunistického vězení zaplatila na hranicích s tehdy západním Německem životem. Taky proto po převratu, který železnou oponu zrušil, zmizela z tohoto západočeského města příznačná socha pohraničníka se psem.

19:42 11. srpna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Potud je scénář podobný mnoha dalším. Až na to, že některým obyvatelům Domažlic je to líto a rádi by skulpturu nazývanou taky Golem a prasátko vrátili do městského centra.

„Domažlice jako pohraniční okres, jehož součástí byla i pohraniční stráž, patří do historie Domažlicka i s tou sochou pohraničníka. Ochrana státních hranic se konala podle tehdejších platných zákonů,“ řekl předseda domažlické okresní rady Klubu českého pohraničí František Meca.

„Ta doba byla zvrácená a stavět pomník bezpečnostní složce, která se podílela na usmrcení bezmála tří stovek nevinných lidí, mi přijde jako návrat k té zvrácené době a ozvěny té zvrácené doby do doby současné,“ uvedl historik Archivu bezpečnostních složek Martin Pulec.

Tři roviny odpovědnosti

Odpovědnost je podle něj nutné rozlišovat v několika rovinách. První se týká těch, kteří na hranicích zavedli systém, kdy změnili nedovolený přechod hranic z přestupku na těžký trestný čin, k čemuž došlo v roce 1948. Současně se zorganizovala ozbrojená složka, která umožnila za dosavadní přestupek střílet. Druhá rovina odpovědnosti leží na těch, kteří tento systém udržovali jako osoby z povolání. Třetí rovina se týká příslušníků pohraniční stráže, kteří byli odvedeni v rámci plnění základní vojenské služby.

Podle Františka Mecy bylo svévolné použití zbraně vyloučené. „Byly stanovené přesné zásady použití zbraně, které musel na sto procent ovládat každý pohraničník. Podle toho se taky služba na státních hranicích vykonávala. Každému, který uposlechl výzvy pohraničníka k zastavení, se nemohlo nic stát. Jsou to pomluvy a nepravda, že se střílelo jako na lovnou zvěř,“ řekl.

Martin Pulec se podle svých slov setkal s falšováním některých zpráv tak, aby použití zbraně bylo v souladu s tehdy platnými předpisy. Jeden pohraničník, jemuž se tento čin podařil prokázat, byl po roce 1990 odsouzen.

Doplnil, že na základě studia archivních dokumentů o život přišlo na hranicích zhruba 650 pohraničníků a z toho přibližně dvanáct jich padlo při střetu „s narušitelem“.

Veronika Sedláčková, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít