V Horním Maršově poprvé zasedly do lavic i děti ze zrušené jednotřídky na Pomezních boudách
Šest tisíc prvňáků šlo dnes v Královéhradeckém kraji poprvé do školy. Děti se většinou těšily, a tak byly slzy vidět spíše u jejich dojatých rodičů. Za deset měsíců by se měli noví školáci naučit nejen psát a počítat, ale také pomáhat jeden druhému.
Do základní školy v Horním Maršově, kterou navštěvuje na osm desítek dětí, dnes dorazilo také devět prvňáků.
„Bývalo tady až 240, když jsem nastupovala, ale bohužel jak klesá porodnost a všechno okolo, hlavně stěhování, protože tady není práce, tak nám klesá i počet dětí. Zato ve školce máme tedy nadstav, teď jsme navyšovali na 53 dětí. Příští rok, jestli to dobře dopadne, by mělo být 20 prvňáčků,“ hodnotí ředitelka devítiletky Eva Hloušková.
Letos poprvé přišly i tři děti z jednotřídky na Pomezních boudách, kde škola kvůli nedostatku peněz zanikla. Jedním z nich je novopečený druhák Honzík Plíva. Cestu do školy teď bude mít dlouhou 15 kilometrů.
„Hlavně v zimě je problém sem děti dopravit, protože k nám se nedá zajet autem, takže jezdíme na skútru a pak autem. Je to poměrně komplikace,“ lituje zrušení školy Pavel Plíva, který na Pomezních boudách provozuje penzion.
Na děti čekají po návratu do školních lavic změny. Vyučovat se nově může písmo Comenia Script, které se blíží tomu tiskacímu. Na druhém stupni bude povinný druhý cizí jazyk a rozšiřuje se dopravní i finanční výchova.
Školáci se povinně učí dva cizí jazyky. Někteří kantoři mají z novinky strach
Číst článek
Ředitelka maršovské školy novinky vítá: „Dodaly se tam i některé věci, jako třeba zlomky do čtvrté a páté třídy, ale ty jsme stejně dělali. A byl zaveden nový povinný předmět, a to druhý cizí jazyk od sedmé třídy. Ten už jsme tady měli jako povinně volitelný, takže v podstatě nás tyhle změny vůbec nezasáhly.“
V Horním Maršově se děti zatím nové písmo učit nebudou, čtení, psaní a počítání se ale nevyhnou. „Myslím si, že hodně důležitá je i vzájemná spolupráce mezi nimi, aby si našly další kamarády, aby si uměly pomáhat,“ uvažuje učitelka Petra Libřická.
První školní den svých potomků sledovali rodiče, někteří z nich neskrývali dojetí. „Narodila se před chvilkou a teď už jde do školy. Utíká to, ten čas,“ vyprovázel svou dceru Barušku Jiří Šlehauver.
