Další azylový dům mají v Hranicích na Přerovsku. Starší objekt v místní části Drahotuše nabídne místo k bydlení i farmaření. Stavení pořídilo křesťanské sdružení Elim, které ve městě provozuje už tři azylové domy a nocležnu pro bezdomovce. Bydlení v nich ale není zadarmo, nájemníci si ho musejí zasloužit - třeba prací při opravách a údržbě.

Tento článek je více než rok starý.

13:03 3. února 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Jsme na hlavní ulici z Drahotuše. Stojíme před naším domem, který jsme zrekonstruovali před rokem. Přes cestu máme druhý dům, který jsme čerstvě zakoupili,“ vysvětluje ředitel Elimu Bohuslav Rybníček.

„Chceme tam vybudovat farmu, aby tam naši lidé mohli pracovat.“

Prochází garáží zaplněnou zahradním nářadím a všelijakým haraburdím na dvůr s typickými venkovskými přístavky.

„Nyní jsou to takové budovy na sklady, kde může být zázemí pro techniku. A tady máme takovou dřevěnou chaloupku. Tam bychom chtěli mít ovečky, slepičky. Ti lidé mají malou možnost zaměstnání,“ ukazuje Bohuslav Rybníček.

Zahrada zatím leží ladem, ale i to se brzy změní. „Zahrada má přes 4 tisíce metrů, plus soused nám nabídl další pozemky k užívání,“ říká Rybníček.

Snaha kopírovat běžný život

Rekonstrukce čeká dům na jaře, ale už teď v něm bydlí tři lidé. Třeba Roman s malou dcerkou. Pracoval už na opravách protějšího statku a na jaře ho čeká další práce na farmě, zejména zednické.

A je tu i Ondra. Mladý muž si prošel dlouhou cestu, v osmnácti skončil na nocležně, pak v azylovém domě. Po osmi letech se stal zaměstnancem - je správcem, pečovatelem i údržbářem.

„Kdo by si to na začátku řekl? Zabili taťku, mamka začala pít, neplatila nájem. A bylo to v háji. Je to obrovská změna,“ říká tiše.

„Ondra je v tomto výjimečný. Málo chlapů je schopných být tak zodpovědných, jako je on,“ chválí mladíka Rybníček.

V hranických azylových domech už našli střechu nad hlavou desítky bezdomovců.

„Pro ženy, nejen pro starší muže, ale i pro mladé kluky. Chceme prostě vybudovat komunitu lidí tak, jak normálně žijí třeba v paneláku, nebo činžáku. Napříč pohlavím, generacemi. Aby to kopírovalo normální život,“ připomíná ředitel Elimu Bohuslav Rybníček.

Ti, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu, se doslova dopracovali k šanci na život v samostatném bytě.

Zvětšit mapu

Jana Zemková, mkp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít