V Orlických horách se sejdou skláři a předvedou své umění
Do Orlických hor se sjeli mistři skláři, aby předvedli techniku práce, která tam začala vznikat na konci 15. století. V Deštném tak lidé mohou vidět tavení skla dřevem, broušení, glazování, malování nebo vitráže.
„Pec se vyhřívá x hodin. Začalo se ve středu a pomalinku se stoupá s teplotou, ideální je tak 1230 až 1250 stupňů,“ uvádí ředitel Muzea zimních sportů, turistiky a řemesel Bohumír Dragoun.
Pec funguje podle technologie z období baroka, po které podle jeho slov muzeum vždy toužilo. Protože by ale byla příliš velká, přistoupili ke zmenšenině.
Podle zatím doložených zpráv se sklo začalo v Orlických horách tavit na přelomu 15. a 16. století, Bohumír Dragoun ale hledá starší důkazy sklářství.
„Pevně věřím, že se někde v našich lesích skrývají i sklárny ze 13. nebo 14. století. Ale jsou v malé lokalitě a velice těžko se hledají,“ tvrdí Dragoun.
„Máte píšťalu, což je vlastně dutá trubka. Její konec se musí ohřát, aby se na to sklo přichytilo. A natočí se to na to jako med na špejli. Pak už se to dál zpracovává – buď se do toho fouká, nebo se to dělá jen ručně,“ vysvětluje sklář Lubomír Němec z České Lípy.
Pro výrobu skla je potřeba písek, který ale v Orlických horách není. Potřebný materiál dodávaly podle Dragouna ženy, které v nedalekém lomu sbírali křemen. Ten se potom očistil, drtil, až z toho vznikl písek.
Skláři z Orlických hor byli vyhlášení. Zlatý věk toto řemeslo zažívalo v 17. a 18. století, kdy se vyráběl takzvaný orlický křišťál malovaný černou linkou. Úpadek nastal v 19. století a poslední pec pak vyhasla v roce 1911.
