V Porubě si neví rady s problémovými obyvateli
Připadají si jako vězni ve vlastních domech, mají strach vyjít na ulici a kvůli rámusu zavírají okna. Tak žijí desítky lidí v části Orlové zvané Poruba. Do bytů po hornících se nastěhovaly početné rodiny sociálně nepřizpůsobivých a starousedlíkům převrátily poklidný život naruby. Takových míst je na Ostravsku a Karvinsku bezpočet. Právě o nich a možnostech zlepšení situace budou dnes mluvit starostové a zástupci firmy RPG, která tyto domy vlastní. Jak se žije lidem v Orlové?
„Celý den máme zamčeno, protože se bojíme,“ říká starší žena a právě odemyká dveře do bytového domu. Své jméno říct nechce. Bojí se, protože už nejednou zažila agresivní chování nových sousedů, například když se snažila zachránit bezbrannou kočku.
Podle svých slov se zastala kočky, kterou sousedé vyhazovali do vzduchu, a ti jí jen vulgárně vynadali. „Co máte dělat? Jsou to takoví výrostci. Měli by mít úctu ke starším lidem,“ myslí si žena.
Sen o bezpečném domově se zřejmě nevyplní
Pneumatika na stromě, dvorky plné odpadků – tak vypadá ulice Lipová v Orlové-Porubě. Najdeme tady však i řadu upravených domů, v nichž žijí starousedlíci. Mezi nimi i Helena Vodecká. Marně hledám zvonek, musím volat mobilem. Přichází mi otevřít plavovlasá mladá žena a vysvětluje, že zvonek jí už několikrát ukradli.
„Hluk, špína, smrad, protože pálí pneumatiky a rozebírají stará auta. Nemají ani okna. Je to katastrofa,“ popisuje Helena Vodecká, třicetiletá žena, která je v šestém měsíci těhotenství. S manželem si postavili dům hned vedle rodičů a plánovali šťastnou budoucnost. „Pomalu se tu bojíme žít. Máme dva psy a ten větší z nich nás chrání. Navíc jsme naučeni, že to, co je před brankou, je jejich,“ zmiňuje.
Místo, kde chtěla vytvořit svým dětem bezpečný domov, se jí mění před očima. „Když zavolám policii, tak mi jen řeknou, že bydlím na Lipové, tak co bych chtěla. A když si zavolám taxi, oznámí mi, že do Poruby nesmějí jezdit. Připadám si jako v odřízlé čtvrti,“ říká Helena Vodecká.
Nastávající matka je přesvědčená, že není správné stěhovat na jedno místo tolik sociálně nepřizpůsobivých. „Tento dům byl vždy obydlen sociálně slabšími lidmi. Jako děti jsme si s nimi často hráli a nikdy jsme neměli takový problém, jako máme dnes,“ vzpomíná.
V uličce mezi zchátralými domy vidím dvojici mužů. Jeden má přes rameno obrovské kladivo a druhý nese kusy kovů. Zpočátku se dávají ochotně do řeči. „Žije se nám tu špatně. Máme zlé byty. Uvnitř domu je plíseň,“ uvádějí. Když se však ptám na kritiku místních, rozhovor rázně ukončí.
Společnost RPG dává ruce pryč
Vydáváme se tedy k dalšímu z domů. Z otevřených oken se line hudba a z jednoho se vyklání malé dítě s dudlíkem v puse. O kousek dál venčí psa padesátiletá paní Drahomíra. „To je tak pořád – ráno, večer, o víkendech. Člověk se bojí něco říct. Nerada bych měla rozbitá okna,“ zmiňuje. „Kdysi to tu bylo jiné. Lidé tu měli zahrádky. Dnes vidíte, jak to tu vypadá,“ dodává.
Petr Handl ze společnosti RPG, které domy patří, odmítá, že by do svých bytů stěhovali záměrně problémové nájemníky. „Když za vámi někdo přijde s žádostí o poskytnutí nájemního bytu, nemůžete ho předem diskriminovat jen proto, že patří k nějakému etniku, národnosti nebo jen proto, že se vám nelíbí. Pokud má někdo o nájemní bydlení zájem, tak předpokládáme, že hledá střechu nad hlavou,“ myslí si.
Některé domy RPG už nájemníci rozebrali tak, že nejsou bezpečné. Radnice proto rozhodla, že se musí zbourat.
