Vánoční zvyky na Kladském pomezí: Obraz ve studni, polínka i hra na štěstí

Za hranicemi Náchodska, na dnešní polské straně, bylo dříve 11 českých vesnic. Česky se tam mluvilo až do roku 1945. Tamní obyvatelé udržovali vánoční zvyky, na které se už v Čechách dávno zapomnělo.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skanzen v Kouřimi na Kolínsku

Skanzen v Kouřimi na Kolínsku | Foto: Václav Žmolík | Zdroj: Český rozhlas

Nejvíc zvyků podle etnografa náchodského muzea Vladimírem Svatoněm na Štědrý den praktikovaly svobodné dívky. Chtěly se dozvědět, zda se brzy vdají a jaký bude jejich ženich.

„Každá slečna pospíchala na Štědrý den brzy ráno ke studni a dívala se do vody. Když ve studni uviděla svoji tvář a nad svoji hlavou uviděla věnec, byl to důkaz, že brzy přijde svatba,“ připomíná jednu z pověr etnograf Svatoň.

Přehrát

00:00 / 00:00

O vánočních zvycích Kladského pomezí si s etnografem náchodského muzea Vladimírem Svatoněm povídala reportérka Kristýna Štanderová

Podobně se dala blízkost svatby určit podle hromady polen u kamen. Když jich byl sudý počet, byly vdavky na spadnutí.

„Dále podle polínek děvčata hádala charakter manžela. Naslepo sáhla do hromady polínek a pokud vytáhla polínko hladké, čekal ji muž, který bude hodný,“ vysvětluje.

Dívky také na Štědrý den chodily společně do skal, kde byla prohlubeň, do které házely šišky. Která se trefila jako první, tu měla do roka čekat svatba.

Dodnes známým zvykem je třesení stromem v sadě po setmění. Dívky při něm odříkávaly říkanku: „Třesu třesu bez, ozvi se mi pes, ozvi se mi na tu stranu, kam se jistě dostanu.“ Ze které strany zaštěkal pes, tak odtud měl přijít budoucí manžel.

Dalších vánočních zvyků se účastnila celá rodina. Po rozsvícení světla v chalupě všichni hledali na stěně svoje stíny. „Kdo ho na stěně nenalezl, o tom se tvrdilo, že brzy zemře,“ vysvětluje etnograf.

V chalupách se na Štědrý den hrávala také hra na štěstí. K ní byly třeba tři talíře, hrst hlíny, hřeben a mince.

„Člověk, který hrál, musel odejít do sousední místnosti. Oni mu připravili pod jeden talíř hlínu, pod druhý hřebe, pod třetí peníze. On je obracel,“ popisuje vánoční zvyk pracovník muzea.

Pokud byla pod vybraným talířem hlína, čekala člověka nemoc. Pokud hřeben, tak bída, protože ten symbolizoval vši. Štěstí prý čekalo toho, kdo našel pod talířem minci.


Zvětšit mapu

Kristýna Štanderová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme