Vinařický hornický skanzen si připomněl zakladatele Poldovky Wittgensteina
V den dnešního státního svátku se v kraji otevřela řada muzeí a památek za symbolickou jednu korunu. Mezi nimi byl i Hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích u Kladna. Odpolední program tam byl navíc věnovaný Karlu Wittgensteinovi, zakladateli slavné Poldovky.
Program začal ve dvě hodiny odpoledne, četlo se z knihy o Karlu Wittgensteinovi a jeho rodině, ženě a dětech. Debatovalo se a konaly se prohlídky skanzenu.
Karl Wittgenstein je pro Kladno velmi významnou postavou, v roce 1889 tam založil v sousedství Vojtěšské huti speciální ocelárnu. Tím se zasloužil o rozvoj tohoto regionu a dal tisícům místních lidí na dalších sto let práci. Byl jedním z nejvýznamnějších podnikatelů konce 19. století, dokonce se mu říkalo Král oceli.
Byl to ale také mecenáš umění, podporoval třeba Gustava Klimta a Gustava Mahlera. Od letošního roku má Karl Wittgenstein u vstupu do jedné z částí bývalé Poldiny hutě pamětní desku a nově je po něm pojmenované i jedno z kladenských náměstí.
Život tohoto tvrdého a váženého podnikatele byl ale docela bouřlivý. Narodil se v rodině židovského obchodníka, měl osm sester a v sedmnácti letech ho vyloučili z gymnázia. Utekl pak z domova, odplul do Ameriky a tam se živil vším možným - byl číšníkem, houslistou v kabaretu, učitelem němčiny, matematiky nebo třeba hry na violu a nějakou dobu i kormidelníkem.
Poldi nese jméno po ženě
I po návratu do Rakouska dál střídal zaměstnání, nikde nebyl spokojený a zaměstnavatelé nebyli spokojení s ním, což se zlomilo, když v roce 1872 nastoupil do nové ocelárny v Ternitzu. Tam začala jeho hvězdná kariéra v ocelářském průmyslu.
Poldina huť dostala jméno podle Wittgensteinovy krásné a vzdělané ženy Leopoldiny Kalmusové. S touto klavíristkou měl devět dětí. Mezi jeho potomky byl i Ludwig Wittgenstein, jeden z nejvýznamnějších filosofů 20. století. Huť nesla nejen jméno Leopoldiny, ale ve znaku měla i její podobiznu.
Vinařický skanzen připomíná historii těžby černého uhlí na Kladensku a je jedinečný tím, že se tam doslova zastavil čas. Vypadá to, že horníci právě odešli ze směny a zítra se zase vrátí. Říkají tomu tady model posledního pracovního dne. Nedostanete se do skutečného podzemí, je tu jen imitace podzemí, takzvaná Homole.
Pro návštěvníky je asi nejzajímavější parní stroj Rignhofer z roku1905 ahlavně unikátní řetízková šatna, kde u stropu stále visí fáračky horníků. Zdejší průvodci jsou bývalí horníci, kteří prostředí dobře znají. Uhlí se v místě našlo v roce 1877 v hloubce515 metrůa celkově se na dole Mayrau vytěžilo přes 34 milionů tun uhlí.
