Výlovy rybníků na jihu Čech vrcholí. Po vypuštění rybníka sice zmizí voda a ryby, ale na jeho okraji zůstanou rostliny, které bylo předtím možné vidět jen zdálky. Nejznámější jsou orobinec a rákos. Ty se kdysi používaly třeba jako vycpávka do peřin nebo se z nich dělala mouka.

Tento článek je více než rok starý.

0:58 29. října 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Orobinci se lidově říká doutníky. „Jsou to vlastně samičí květenství rostliny, která jsou teď už dávno odkvetlá. Květy se změnily v palice semínek s chmýřím, která jsou pak rozfoukávána větrem,“ vysvětluje pedagog Václav Bartůšek a pokračuje:

„Rákos, to jsou stébla nahoře s chlupatou latou. Ohýbá se ve větru a šumí, myslím, že každý ho zná.“

Orobincová semínka s chmýrem se dřív používala k vycpávání peřin a k balení věcí, protože dobře tlumí nárazy. Ze stébel a listů se pletly rohože či pantofle. Používaly se také jako tepelná izolace na obložení stěn, bednáři si je oblíbili k těsnění některých výrobků, aby jim nevytekla voda

Co se po výlovu s vodními rostlinami stane? „Některé z těch, které rostly ve volné vodě, uschnou. A některé přežijí ve formě semínek, která se už vysypala a přežijí v bahně do příštího roku. Některé z nich vytvoří pro přežití zimy zimní pupeny, pokud to stihnou,“ popisuje Bartůšek.

Rákos a orobinec však na zimu uschnou a přežijí ve svých oddencích, podzemních orgánech, které mohou připomínat tlusté kořeny.

„Oddenky se dřív zkrmovaly prasatům, nebo se vařily a jedly, nebo se sušily a mlela se z nich mouka. Nebo se pražily a dělala se z nich káva. Lidé využívali rostlinu celou, i jako stelivo nebo otop,“ dodává Bartůšek.

Jestliže oddenky neskončí jako mouka a nebo jako krmení pro prasata, uloží si do nich obě rostliny zásobní látky. Díky nim přežívají do začátku jara.

Jitka Cibulová Vokatá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít