Výslechová místnost má děti co nejméně traumatizovat, je barevná a plná hraček

Policisté v Královéhradeckém kraji upravili výslechové místnosti pro práci s dětmi, které se staly oběťmi, nebo svědky trestných činů. Místnosti vypadají jako dětské pokojíky, jsou ale vybavené kamerami, mikrofony a dalšími pomůckami.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výslechová místnost má děti co nejméně traumatizovat | Foto: Jiří Fremuth

Ze strohé chodby krajského ředitelství policie se vchází do útulného pokojíku. Šedou a modrou nahrazují veselé barvy, dětské obrázky, police plné hraček. Výslech by měl dítě co nejméně traumatizovat, říká policejní psycholog Jan Hubert.

„Nejen určitý přístup, ve kterém jsou policisté školeni, ale také prostředí. Výslechová místnost se snaží vytvořit bezpečné a útulné prostředí.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Policisté v Hradci Králové se pro výslech dětí snaží vytvořit co nejpříjemnější prostředí

A záleží na detailech, třeba i na tvaru malé sedací soupravy.

„Má uzavřený tvar, aby vyvolávala pocit bezpečí. Malé děti se často rády schoulí do menšího prostoru. A má oblý tvar, protože ostré hrany vyvolávají pocit nebezpečí,“ vysvětluje psycholog.

Vrchní komisařka Denisa Lopourová představuje další novinku, rodinu zhruba půl metru velkých textilních panenek. Je jich šest - holčička, chlapeček, rodiče a prarodiče.

„Formou hry nám děti na těchto panenkách ukazují, co jim stalo. Zmírňujeme tak bolest, se kterou se nám mohou svěřit,“ dodává komisařka.

Iluzi dětského pokojíčku kazí jen trojice kamer na stěnách a jednosměrné zrcadlo. Hned vedle je totiž technická místnost, kde se vše zaznamenává. Výslech lze provádět jako neopakovatelný úkon, aby oběti už nemuseli vypovídat před soudem.

Dětská výslechová místnost v Hradci Králové | Foto: Jiří Fremuth

V Královéhradeckém kraji má podobnou místnost každý z bývalých okresů. V minulém roce v nich policisté vyslechli celkem 166 dětí. Některým se pak ani nechtělo domů.

„Vyslýchali jsme tu holčičku, které bylo devět let. Po skončení výslechu od nás nechtěla odejít, říkala, že se tu cítí velmi dobře, a že takový pokojíček nemá ani doma, takže by byla ráda, kdyby tady s námi mohla bydlet a hrát si tady,“ vzpomíná komisařka Denisa Lopourová.

Jiří Fremuth, Anna Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme