Z továrny Oskara Schindlera by chtěl mít Brněnec u Svitav památník
Oskar Schindler zachránil během války přes tisíc Židů. Kdo ale zachrání továrnu, ve které Schindler ‚své‘ Židy zaměstnával, není jasné. Polorozpadlý a rozkradený areál bývalé textilky stojí v Brněnci u Svitav. Místní by rádi z části objektů vybudovali moderní muzeum. Chybí jim ale to hlavní. Peníze.
Bývalá továrna je dominantou, mementem a zároveň nadějí Brněnce. Starosta Brněnce Blahoslav Kašpar by si moc přál, aby v jeho obci památník Židům a také Oskaru Schindlerovi vznikl.
„Obec se ve spolupráci s krajem i různými organizacemi snažila tuto myšlenku dovézt do nějakého konce. Takže vznikly tady plány, projekt a k té konečné realizaci chyběly peníze. Jinak připravené to je,“ říká Kašpar.
Starosta ukazuje hned několik detailních projektů, jak by měl památník vypadat. Muzeum by oživilo zkrachovalou továrnu, nalákalo do Brněnce zahraniční turisty.
„A hlavně si myslím, že to má význam pro současnou a nastupující generaci, protože vidíme nedobré tendence ve společnosti. Je potřeba připomínat záležitosti, které se staly a otevřít jaksi některým oči,“ zdůrazňuje Kašpar.
O příběhu Oskara Schindlera ví hodně místní historička Jitka Gruntová. Napsala o Schindlerovi hned dvě knihy a vybudování muzea je podle ní nutné.
„Měla by to být pobočka koncentračního tábora a Schindler by tam měl být zmíněn jako majitel továrny, který si pronajímal židovskou pracovní sílu od SS po celou dobu války,“ popisuje své představy o památníku historička.
Na rozdíl od většiny totiž Schindlera nevidí tak pozitivně. Tvrdí, že Židy bránil zištně, měl je jako své alibi:
„Jestliže někdo považuje Schindlera za zachránce, tak prosím, má na to právo. Ale ať mi nikdo nebere názor, že Schindler byl válečný zločinec, který zachraňoval především sám sebe.“
„Z původních objektů továrny zůstala pracovna, vrata, ty jsou autentické, ale dřevěné budovy, které sloužily částečně jako ubytovna, ty už jsou zbourané,“ uvádí v opuštěném a zničeném areálu továrny její dlouholetý bývalý ředitel František Albert.
„Toto je objekt, kde byli ti židovští trestanci zavření, kde pracovali i žili. Všechno tedy v jedné budově, v jedné části,“ říká starosta Kašpar.
Kdo památník zaplatí?
Čtyřiaosmdesátiletý Eduard Kubín je jedním z mála pamětníků Oskara Schindlera. Bylo mu tehdy 17 let a pracoval v továrně na výrobu granátů. Hned vedle židovských vězňů.
„Jenom jsme se na ně chodili dívat přes okna, protože jsme byli ve stejném objektu. Taky jsme jim dávali, když to šlo, chleba. Zabalili jsme ho do hadru, položili na parapet a oni si pro něj přišli,“ vzpomíná Kubín.
Starosta kreslí panu Kubínovi do hlíny náčrtek plánovaného památníku a muzea. Říká mu, že hlavním problémem jsou ale peníze.
„Já si myslím, že si na to Židé připlatí. Vždyť on je zachránil. Sice tak všelijak, ale zachránil. A oni jsou vděční za jediného zachráněného a těch bylo přece přes tisíc,“ myslí si pamětník.
