Nedbalost a neopatrnost stojí nejčastěji za požáry, které mají na svědomí zahrádkáři. Ti po zimě opět vyrazili na své chatky, u kterých pálí staré klestí. Ohniště ale nemají často dostatečně zabezpečené a spoléhají pouze na svůj odhad.

15:05 16. dubna 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to případ i Vlasty v zahrádkářské kolonii na okraji Jihlavy. Staré větve pálí sice v těsné blízkosti rybníku, ale plameny rychle přeskakují na suchou trávu v okolí.

Neohroženě pobíhá s kbelíkem vody a posunky naznačuje, že má vše pod kontrolou:

„Tady máme vodu, abychom to mohli hned hasit, kdy to hořelo. Kdyby byl vítr, tak je to hned při ruce.“

A běží nabrat další vodu do kýble, aby uhasila poslední plameny, které se šíří dál, než by měly. Dokonce už olizují i stožár elektrického vedení.

„Tady bylo už ohniště od loňska, takže na tom jsme zase začali ten oheň.“

Vysvětluje paní Vlasta, proč pálí větve zrovna tady - v blízkosti drátů vysokého napětí. Jak dodává, s manželem ohniště před svým odchodem vždy pořádně zalijí vodou.

„Pokud už je to shořelé, tak stačí tři kýble vody. Jinak manžel je na to opatrný. I kdyby tu měl být do rána, tak tu bude hasit,“ ujišťuje zahrádkářka.

Lucie Maxová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít