Od roku 2008 se počet zahrádkářských kolonií v Praze snížil zhruba na pětinu. Městské zahrádkaření začalo ztrácet své kouzlo, a pozemky tak dostaly nové využití. Vznikly na nich rodinné domy či supermarkety. Některé dokonce zpustly a zarostly. Mladá generace se teď k městskému zahrádkaření znovu vrací. Zeleninu a ovoce pěstuje v komunitních zahrádkách v bezprostřední blízkosti bydliště.

11:18 7. května 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Kolem nás budou rozestavěné paletky. Na těch paletkách budou jednak klasické big bagy, ty pytle, část záhonů budou paletkové, to znamená, že se bude pěstovat přímo v těch paletách. A v další části záhonů budou rozěstavěné různé staré, nepotřebné nádoby, které takto recyklujeme a budeme v nich pěstovat.“

Taková byla vize Moniky Rohlenové z občasného sdružení Ulita těsně před začátkem jarní sezony. Komunitní zahrádku Ulitej záhon se společně s kolegy rozhodla vybudovat na malém betonovém plácku na Žižkově.

„Ten samotný prostor kolem opuštěné garáže nás inspiroval k tomu, že by tady něco bylo hrozně fajn. A postupně vznikl nápad vytvořit místo, kde se budou potkávat lidé ze Žižkova, kteří mají podobné zájmy a rádi se setkávají s novými lidmi,“ popisuje Rohlenová.

V komunitních zahrádkách platí pravidlo, že každý nájemník má jednu bedýnku. Na svém metru čtverečním si může pěstovat, co chce. Oblíbená jsou rajčata, jahody, hrášek a bylinky. Za pronájem zaplatí 200 až 500 korun ročně.

O bedýnky je zájem

Zájem obyvatel nevídaně roste a s ním i počet zahrádek. První se přitom v Praze objevila teprve minulý rok. Založily ji Kristina Řešátková a Lucie Lankašová ze společnosti Kokoza.

„Když jsme s tím přišly, začaly jsme hledat pozemek, na kterém by něco takového šlo zrealizovat. Takže jsme obcházely všechny městské části. Ze začátku jsme jim musely hodně vysvětlovat, co pěstování ve městě je, že to jde dělat i mezi paneláky,“ vyprávějí.

Dnes je v Praze zhruba sedm podobných projektů s kapacitou do 30 míst. Navštěvují je především mladí lidé s alternativním stylem života.

Komunitních bedýnek si všimla také Jana Spilková z Přírodovědecké fakulty, která sleduje vývoj zahradničení v Praze. Podle ní bedýnky navazují na klasické zahrádkářské kolonie, které se ve městě rozrůstaly od 30. do 70. let minulého století.

Jde hlavně o setkávání

„Ale je to něco trochu jiného. Zatímco na původních zahrádkářských koloniích si každý dělal to svoje a bylo to spíš individuální, tak v případě komunitních zahrádek je pěstování zeleniny samozřejmě jedna věc, ale možná daleko větší důraz je tam kladen na tu společnou akci, aby se lidé scházeli a dělali něco dohromady,“ vysvětluje Spilková.

Fenomén má kořeny v Americe, odkud se postupně dostal do evropských měst. V Praze zažívá rozvoj až letos.

„Myslím, že to určitě má budoucnost. Jednak je to móda, takže teď bude velká vlna, jako je to se vším alternativním, příjemným. Jde jen o to, aby to vydrželi ti lidé. Jsou to mladí, takoví alternativci. V momentě, kdy budou mít běžné starosti, může se stát, že přijde nezájem,“ odhaduje Spilková.

Magdaléna Medková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít